Ve školce mě mají nejraději

Naši jsou na mě přísní - zbytečně moc přísní. Nejenže nedostatečně zohledňují mé období prvního vzdoru, což se projevuje tím, že nerespektují moje ne ne neci ne ne ne, protestní válení po zemi a kopání nožičkama, ale dokonce ještě nadto mi sebrali 1) dudan a 2) plenku.

Ve školce jsou jiní, ve školce mne chápou a umí mne respektovat, respektovat mou jedinečnost a mou osobnost. Prostě ve školce pochopili, že jsem po obědě nejpokojenější, když si dudám dudu s mikimauzem a pro všechny je mnohem výhodnější, když mi dají po o plenku. To se hned pozná, kde vás mají nejraději, he.
 

První jarní chata

Fotbal s pradědou, harmonikářské jamování, káva u Remešů, sbírání rosy na zahradě, buřtíci z krbu.

 

Průvodce bezmléčnou Prahou

 

Takže prosím pěkně zatímco minule jsem psala průvodce mléčnou Prahou, tentokrát bychom to obrátili.
Můj pražský BEZMLÉČNÝ bedekr začíná u naší paní doktorky, která mi zjistila alergii na mléčnou bílkovinu. Další nezbytná bezmléčná zastávka se nachází u naší alergoložky, která je opravdu mistryně v oboru "jak se najíst, když nic nesmíte" - pochopitelně i v bezmléčném odvětví této vědy. No a další důležitá zastávka je pak na dermatologii, kde se všichni radujeme, že už víme, proč máme ekzémy.
Fakultativně se můžete na procházce bezmléčnou Prahou stavit v něketré běžné zdravé výživě a tam si pořídit ovesné, rýžové nebo mandlové mléko. Je to docela dobrota.

 

Jinak jsme dneska byli se školkou na zvířátkách. Byli tam kohouti, kozy, ovečky a prasátka. Paní učitelky se po návratu z výletu s námi deseti dvou- a tříletými svěřenci tvářily malinko nepřítomně a byly trochu zamlklé, rodiče na ně koukali s výrazem porozumění - a to jsme si přitom užili společně tolik legrace.