Včera naše rodina vstoupila do třetího tisíciletí – tedy aspoň co se konzumu týče. Udělali jsme totiž první běžný nákup potravin přes internet.
Běžně to probíhá tak, že 2x až 3x týdně odcházíme odpoledne z hřiště dřív a cestou domů jdeme nakoupit. Teda většinou jen máma, protože nás s tátou s sebou moc nechce. Přitom zrovna já s tátou nakupujeme ty nejlepší věcičky. Když jdu nakoupit s tátou, tak si koupíme třeba dinosaurový bombóny (sacharidy), víno (tekutiny), slaninu (bílkoviny!), špagety, sterilovaný okurky (zeleninka), nějaký bezvadný lego (pro tátu) a třeba ještě trencloně s bleskem mekvínem (pro mě). Zato když jde nakupovat máma, tak koupí maximálně tak vločky, salát, bílej jogurt a jako výsměch všemu dobrýmu jídlu řapíkatej celer. Někdy, když se fakt vodváže, tak v tašce najdu i tvarohovýho nanuka. A zatímco máma nakupuje tohle veledílo, tak mi s tátou proběhnem všechny zajímavý oddělení od elektroniky (zkoušim, jestli se vejdu do pračky a taky se koukam na telku), přes hračky až po bjůtyšopy, kde s tátou vybíráme ty nejdrsnější sponečky (třeba pirátský) a gumičky.
Teď už je tohle všechno hudba minulosti. Od včerejška nakupujem přes internet a z hřiště odcházíme až při setmění.