Manévry

Medvěd sbalený na cesty.

Původně jsem si myslela, že jedeme na pár měsíců do Frankfurtu, což je někde v západním Německu. Ale teď, když doma pozoruju bezmála vojenský manévry, si už nejsem tak jistá. Soudíc podle věcí, který se pohodlně usazují v našich zavazadlech, stěhujeme se patrně někam za Ural. A to ještě budeme zřejmě cestovat v čase nazpět, protože nepředpokládam, že by za Ural ještě nedorazil prací prášek, toaleťák a jar, které jsem v jedný z tašek taky zahlídla.
Asi budeme bydlet v nějaké odříznuté a zimou pevně sevřené oblasti. Indikátory hovoří jasně: táta totiž za hlavní artikl s sebou prohlásil řetězy na kola a nemrznoucí směs. A taky jsem dneska dostala novou zateplenou zimní čepičku.
Popravdě - nevím, zda se pomalu nemám začít bát hladu. Naši s sebou sice berou zásoby odhadem asi na dva měsíce, ale podle mých informací máme být pryč osm měsíců. Nicméně nepochybuju o tom, že táta je nejen skvělým ekonomem, ale i výborným lovcem, který rodinu na zimu zabezpečí úlovkem kardinálního kusu uralského rosomáka. Třeba budu moct v převleku za medvěda na lov vyrážet s nim.
Situace zatím není úplně jasná. Budu dál pečlivě sledovat indicie a podám vám zprávu.

Pro maminku

Moje máma je bezva. Celý den býváme spolu a docela nám to spolu jde. Háčkujeme a pleteme spolu, vaříme obědy a večeře, spolu jíme a nakupujeme... Já mámě pomůžu s plenečkama a ona mně, když třeba někdy náhodou potřebuju. Fakt si moc vážim toho, že mě máma nosí na zádech a tahá mě jako malý kotě všude s sebou. Umim ocenit, že mi denně vaří čerstvej obídek, že pořád můžu před spinkáním sosat mlíčko nebo že s ní můžu probrat politický, společenský a filozofický otázky, který mě zrovna trápí. Obdivuju jí, že mi s láskou myje prdelku ušmudlanou od fialek a že se upřímně raduje nad mými nočníčkovými úspěchy. Líbí se mi, že mi vypráví pohádky, staví stavebnice, hraje hru na baf či že se mnou trénuje paci paci. Dobře si uvědomuju, že po nocích pere a věší moje špinavé prádlo a skládá ho s láskou do prádelníku. Bez pusinky od mámy by se mi asi špatně usínalo...
Proto jsem se rozhodla, že maminku potěším a odměním. Dám jí ten nejbáječnější dárek na světě. Potěším ji prvním slůvkem, na které tak dychtivě čeká.
Dneska po obědě jsem se pekelně zkoncentrovala, pracně nastavila všechna mluvidla do optimálních poloh, máma čekala s našpicovanýma ušima a tušila, že to právě přichází. Rozkmitala jsem hlasivky a a a už to tady bylo, krásně vyartikulované první slůvko mámě pro radost: TÁTA.
Máma mě pochválila, ale upřímně, čekala jsem větší ovace. Nevděk světem vládne!

Večírková královna

Miluju všechny párty, večírky, sedánky, dýchánky, dýzy, vernisáže a slavnosti. Jsem zkrátka dítě mejdanů. Když máme doma párty, tak je večerka v devět pochopitelně směšná. Rodiče se sice snaží dát mě spinkat, ale volání společenských zážitků je jednoduše silnější. Okolo jedenáctý většinou naši na moje spinkání rezignujou a párty může pokračovat i se svou královnou v čele. Miluju tu atmosféru, kdy hroznová šťávička teče proudem, chlebové kůrčičky na žvýkání mizí rychlostí světla a strejda Milan se mnou tančí na divoké rytmy linoucí se z mé hudební housenky. Akorát si myslim, že neni fér, když musim půlku večírku absolvovat jako jediná v pyžamu.

Jako v newyorské galerii

Pojď, frožinko, pověsíme spolu obraz.
Bezva, lezu ti na pomoc, táto.
Jen zůstaň dole, froži. Je to rovně?
Jo, je, ale proč je ten obraz tak nízko, tati?
Jak nízko, jak to myslíš? Takhle se věšej obrazy v newyorských galeriích, holčičko, a já jich viděl mraky! Uvidíš, máma bude zírat.
Ty jsi tak zcestovalý tatínku, budu taky někdy tak šikovná jako ty?
Ale jistě frožinko, musíš se ještě hodně učit.
Stejně se mi ten obraz zdá trošinku nízko.
Froži, chceš, aby nás máma pochválila, nebo ne? Tak vidíš.

Ahoj, rodino! Jé, vy jste pověsili obraz, to zíram! A proč je tak nízko?

 

Šťastná kravata

Když máš šťastnou kravatu, lepí se ti štěstí na patu.

Taky máte svůj amulet? Nějakou věcičku pro štěstí? Představte si, že táta až donedávna žádnou neměl. Pak ale přišel frož a s ním přišla změna. Táta se nyní pyšní šťastnou kravatou. Může se na ní stoprocentně spolehnout při všech důležitých jednáních.

Představte si ten trapas, když při jednání vyskládáte na konferenční stolek stádečko figurek z kindervajíčka, jakože jsou to vaše amulety. Nebo když nervózně tisknete legrační sošku slona....Ale taková kravata, ta žádný posměch zaručeně nevzbudí.

A jak se z obyčejné kravaty stane neobyčejná kravata štěstí? To takhle před koupandem mam vždycky nahatou desetiminutovku, abych větrala. Určitě to taky znáte. Táta se zrovna o tý desetiminutovce balil na nějakou cestu a připravil si kravatu vedle batůžku. Brzy jsem zjistila, že je to šikovná věcička. Dá se s ní plácat oslík, můžete jí za sebou tahat, jako hadr při vytírání, dá se bezvadně žužlat po celé délce... Jenže deset minut je na jednoho frože bez plenečky dlouhá doba. Najednou jsem pod sebou ucítila mokré teplíčko. Ale to nic, tou kravatou se taková drobná nehoda dá perfektně zamaskovat.

Stejně se na to přišlo, ale táta správně pochopil, že místo obyčejné, nudné vázanky má nyní froží kravatu štěstí. Od tý doby si jí vždycky bere, když potřebuje, aby jednání klaplo. No co vám budu povídat, táta jde od úspěchu k úspěchu. Fakt to funguje.

Rozhodla jsem se, že budu proto nabízet své služby i dalším mužům v nesnázích. Nemusím připomínat, že se blíží Vánoce, že, a taková Šťastná kravata je docela originální dárek. Své objednávky piště do komentářů a o podrobnostech se domluvíme soukromně.

Víkendové jednohubky

Fotografie z obálky 2. čísla bulletinu Dozvuky Chobotu

 

Rostou?

Všichni se děsně těšili na konec léta a začátek podzimu. Éterem se linula jediná otázka: Už rostou? Známý potká známého: Už jste nějaké našel? - Nenašel, ale každým dnem by to mělo vypuknout.
O čem je řeč? No přece o mých zubech!
Ve čtvrtek máma našla první, ještě neprořezaný, spodní řezáček. Sláva, vždyť hodně pršelo a pak bylo teplo, to je přece ideální klima pro růst mléčných zoubků! A jak správně upozornila teta Káča: když máma najde první zoubek, měla by dostat na šaty. Táto, ukaž, že jsi grand.

Stepní ovce

V sobotu jsme byli na výletě a u Malých Přílep jsme potkali zvířátka. Byla dost veliká, měla chundelatý, dlouhý ocásky a veliký žlutý zuby. Dělala íhahahá íhahahá. Sice jsme od nich byli asi dva metry daleko, ale táta s vážnou tváří tvrdil, že žádná zvířátka nevidí. Dodatečně mi vysvětlil, že se jedná o stepní ovce, které se chovají na maso a že se na nich rozhodně nejezdí. Doma jsem pak slyšela, jak mámě naléhavě vysvětluje, že jezdectví je drahý a nebezpečný sport a já budu přece baletka. Musim se ho na ty stepní ovečky ještě důkladně přeptat.

 

Pražská neděle

V neděli dopo pršelo, ale nám to nevadilo. Vůbec nevěřim, že je nějaká krize ve stavebnictví - my jsme například jen za dopoledne postavili Šándžánův palác, Koloseum a chrám s obrovským minaretem. Já jsem specialista na zkoušku statiky. Zatím žádný palác neobstál.
Odpoledne se obloha projasnila a tak jsme vyrazili na kávu a na Petřín. Táta si v půli kopce střihnul operní árii, máma ztratila a zase našla svojí kytku a já jsem letos poprvé vyrazila s čepičkou.

 

Návštěva lady Evy s doprovodem

 

V pátek odpoledne přijímám ve svém salóně.

 

Dnes mne navštívila lady Eva se svou mamá. Srdečně jsme se přivítaly třemi polibky na tvář a poté se podávalo mátové thé a sušenky. Lady Eva občerstvila naši společnost hrou na piáno - trochu rošťácky zvolila radostného Chopina - a já jsem ji doprovodila zpěvem. Mezitím si naše mamá rozdaly partii whistu a hluboce se zabraly do konverzace o nepřízni počasí. Já s Lady Evou jsou probraly své pokroky ve studiu portrétní kresby, pohovořily jsme o svých názorech na nejnovější operní premiéry a vyměnily jsme si vzorníky na vyšívání. Domluvily jsme se, že se v úterý sejdeme u modistky na zkoušce nových klobouků pro tuto sezónu a návštěva byla pomalu u konce.
Ach, vždy to tak uteče, viďte, lady Evo. Ach ano, lady Ený, budete mi do úterka velmi chybět. Zavolej kočár, mamá. Au revoir, ma cherie.

 

Nočníčkové úspěchy

Nechci se moc chlubit, ale mám za sebou dva úspěchy. Nočníčkové úspěchy. Nočníček mě fakt baví. Ráno mě tam táta vysadí, dá mi nabumbat a pak se dějí věci... Táta tančí, zpívá, hraje kabaret, swinguje a nadělá spoustu bezvadných skopičin.
Pak si mě vyzvedne do náruče, zabrejlí do nočníčku a řekne buď: "To vůbec nevadí, třeba příště, frožinko." a dá mi pusu. Nebo radostně zavýskne a jdeme se oba chlubit mámě.
Nejdřív ji vzbudíme a hned jak otevře oko, tak k němu přistrčíme náš úspěch a oba se hrozně dmeme pýchou a čekáme na slova chvály. Dokážete si pro mámu představit lepší začátek dne? To si ji ale rozmazlujeme, he!?