Moje máma je bezva. Celý den býváme spolu a docela nám to spolu jde. Háčkujeme a pleteme spolu, vaříme obědy a večeře, spolu jíme a nakupujeme... Já mámě pomůžu s plenečkama a ona mně, když třeba někdy náhodou potřebuju. Fakt si moc vážim toho, že mě máma nosí na zádech a tahá mě jako malý kotě všude s sebou. Umim ocenit, že mi denně vaří čerstvej obídek, že pořád můžu před spinkáním sosat mlíčko nebo že s ní můžu probrat politický, společenský a filozofický otázky, který mě zrovna trápí. Obdivuju jí, že mi s láskou myje prdelku ušmudlanou od fialek a že se upřímně raduje nad mými nočníčkovými úspěchy. Líbí se mi, že mi vypráví pohádky, staví stavebnice, hraje hru na baf či že se mnou trénuje paci paci. Dobře si uvědomuju, že po nocích pere a věší moje špinavé prádlo a skládá ho s láskou do prádelníku. Bez pusinky od mámy by se mi asi špatně usínalo...
Proto jsem se rozhodla, že maminku potěším a odměním. Dám jí ten nejbáječnější dárek na světě. Potěším ji prvním slůvkem, na které tak dychtivě čeká.
Dneska po obědě jsem se pekelně zkoncentrovala, pracně nastavila všechna mluvidla do optimálních poloh, máma čekala s našpicovanýma ušima a tušila, že to právě přichází. Rozkmitala jsem hlasivky a a a už to tady bylo, krásně vyartikulované první slůvko mámě pro radost: TÁTA.
Máma mě pochválila, ale upřímně, čekala jsem větší ovace. Nevděk světem vládne!
Žádné komentáře:
Okomentovat