Zjistila jsem, že když dostatečně vytrvale vzdoruju při snídani, tak skoro vždycky dostanu něco extra. Něco super prima extra. Třeba křupinku. Bez křupinky už ani lžíci snídaňové kaše. Malinová kaše je sice prima, ale když chybí křupinka, tak do toho prostě nejdu, ať se táta s mámou třeba na řasy staví. Takže manuál je jednoduchý:
a) nabrat lžičku kašičky
b) viditelně si ji nechat ozdobit křupinkou (doporučuji pšeničné pukance s medovou příchutí)
c) šup s tim do pece
Máma zachraňuje situaci
Táta si v Geoxu koupil bundu. My jsme doma hnedle věděli, že to je trefa vedle, ale tátovi to došlo až za týden. Takže dneska jsem jí nesli vrátit, ale ty mrchy nám nechtěli vrátit peníze, že si máme vybrat jakože něco jinýho. Táta pátral a pátral, nic pořádnýho na něj už neměli. Vyzkoušel pár bot, nic. Vyzkoušel jinou bundu a taky nic. Už propadal zoufalství. V okamžiku nejhlubší beznaděje se obrátil na mámu a zkroušeně se ptá: "Co budeme dělat? Nic tady na mě nemaj." Máma se zamyslela, nadzdvihla obočí a z fleku nastínila záchranný plán: "No, tak když už nemaj nic na tebe, tak si něco koupim já." Tátovi se rozšířili zorničky, zaplavil ho pocit pýchy nad ženou, kterou nezaskočí sebekomplikovanější situace a vždy si umí poradit. Během tří minut jsme si odnášeli krabici s prima jarními lodičkami.
Proč je to tu prima
Protože je tu spousta zajímavých lidí, obchodů, zboží, míst, možností a k tomu skvělá nálada. Frankfurt je prostě veselé město. Všichni mě tu milujou. Všichni si mě chtěj fotit. Všichni mi dávaj furt něco do zobáčku. Dneska jsme navštíli paní kavárnici z Argentiny, co dělá nejlepší makovou zmrzku na světě. Pak jsem se na lodi seznámila s Árošem, ale stejně si asi vezmu Alana. No a potom jsem se na horní palubě nečekaně stala hvězdou ostavy holčičích narozenin. Dortík, džusik, vítr ve vlasech a spousta holčičího štěbetání, znáte tyhle holčičí párty.
Žádné komentáře:
Okomentovat