Stud a vztek jí v tvář krev hnal

Můj bože, já tam nastelu mák divoký, mák divoký!

Néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé! Néééééééééééééééééééé! Néééééééééééééééééééé! Néééééééééééééééééééé!
Nemůůůšššéééššššššššššššššššš!!!!!!!!
Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!
Už ani vlastně přesně nevim co ne, ale každopádně ne.
Byly to ty bezvadný kalhoty s Minie, který jsem odmítla, nebo ty ponožky s ptáčkama? Teď už situace na každej pád zašla příliš daleko, a je zřejmé jen to, že tohle si přece nemůžu nechat líbit. Teď už jde o princip.
Asi začnu brzo bulet. Ale vidim, že máma k tomu taky nemá daleko. Cože, kalhoty s Minie? Nééééééééééééééééééé! Nééééééééééééé! Nééééééééééééé! Pochopové, vraťte se do středověku, mučení malých jehňátek je v jednadvacátým století zakázaný.
Bulim.
Křičim.
Ječim.
Kvičim.
Ponožky s ptáčkama? Ani náhodou.
Táta se ptá, jestli chci za dveře.
I ty, Brute?
Bulim za dveřma.
Moje situace je naprosto zoufalá.
Mé ne platí dál.
Mé ne je nezlomné.
Mé ne je mojí podstatou.
Husaři jedou! Rubejte je! Hurááááááá!
(To mě naučil táta z Vojny a míru, heč!)
Bulit dál nemá cenu.
Dveře se otevírají a táta s mámou mě pekelně a něžně tulí.
Dohodneme se? Neboj, to bude dobrý.
Odkejvu třetí světovou. Už musíme do školky, já vim.
Kalhoty s Minie?
Néééééééééééééééééééééééé! Ani za tisíc let néééééééééééééééééé!
Mák rudý ráda mám nejvíce a umím, umím pohrdat!
Bulim.