Dojeli.

Danke.

Tak jsme tady. Klapka: Frankfurt po druhé! Bydlíme hned vedle Zolo. Naši nejbližší sousedi jsou hroch a nosorožec. Sice trochu pušej až k nám, ale jinak jako sousedi zatim v pohodě. Nová budova ECB, kde pracuje táta, svítí jako maják na celé město. Vždycky když se s mámou večer vracíme z kavárny, tak jdeme za jejím světlem. Naproti tomu moje nová školka pracuje v režimu stoprocentního utajení. Žádný nápis zvenčí, jen nenápadná šedá fasáda na běžném činžovním domě. Kdo se lépe zadívá, může si všimnout kompletního kamerového systému, ale dříve si asi kamerový systém všimne jeho... Bezpečnostní situace je však prý nad míru výtečná. Na nerušený průběh našeho stavění báboviček na písku dohlíží skupina milých ozbrojenců, kteří v pravidelných intervalech patrolují okolo hřišťátka za vysokou zdí s ostnatým drátem. No a naše vlastní vnitřní ostraha nám moc ochotně pomáhá třeba se svačinkou a tak. Máme ve školičce jenom malinko temno, protože neprůstřelná skla jsou nějak tmavší nebo co. Jinak školka jako každá jiná - dost bezvadná. Kdo má narozky, může celý den nosit na hlavě korunku!