Dívo

Zlá zaječice

Asi už jste byli někdy v divadle, že? Já už mockrát, ale teprve nedávno jsem se ocitla na prknech, která znamenají svět. Každý večer si teď s mámou a s tátou hrajeme nějakou děsivou, něžnou nebo legrační divadelní hru. Pro zájemce připojuji ochutnávku ze včerejší performance.

Zlá zaječice: "Grrrghhhkrrr! Zlá zaječice útočí! Dejte si velkej pozor. Hlavně ty, pčíšero Budó!"
Příšera Budó: "Tak poď, zlá zaječice, namažu si tě na chleba jako pstruhovou pomazánku!"
Zlá zaječice: "Ale počkej, pčíšero Budó, musíme si pčinýst naše zbraně!"
Oba: "Čaf, čaf! Sek, sek! Hai, hai!"
Zlá zaječice: "Tušé!"
Soused: Buch, buch, buch!
Příšera Budó: (Chroptí) "Ughhh..., chrrrrrr..."
Máma: "Safraporte, nemůžete bejt chvíli v klidu?"
Příšera Budó: "Ale no tak, hrajeme divadlo. A nemůžeme za to, že soused zrovna naklepavá řízky."
Zlá zaječice: (nevinně a trochu ukřivděně) "Já už sem Růženka. Teď budeme hrát na tu Zlobu a Růženku. Můžeme?"
Zloba: "Růženko sladká, ani tě nebudu žádat o odpuštění. To, co jsem ti udělala, odpustit nelze."
Zloba dává Růžence polibek. Růženka procitá.
Anna: "Vílo kmotřičko! Půjdeme spolu na blata?"
Diaval: "Pravá láska."

Moje srdce s divadlem roste. Zítra budeme hrát moji oblíbenou "Koukej tam hodit tu holku zpátky!"