Slečna

Mám za sebou další měsíc existence na týhle planetě. Znáte to, když se přiblíží nějaké významné datum, mají člověk, frož i opoce chuť trochu bilancovat. I já - jakožto frož - bilancuju. Nevíc mě to asi baví ráno, když se probudim před svítáním a tátovi se mě nakonec zželí, vyndá mě z košíčku a překulí si mě na svojí mocnou hruď. Bývám obvykle krásně vyspinkaná, plná síly a připravená na nový den. Táta někdy vypadá trochu míň růžově a myslím, že se mnou pak schválně třese, dělá jakože moře a hrozně se kýve ze strany na stranu. To se pak bilancuje pekelně  obtížně, protože se pod váma doslova třese zem. Zkuste si to doma a uvidíte, že bilancování za těchto podmínek není jen tak. Čím je jeden starší, tím je to složitější.
Taky jsem si všimla několika věcí.
1. Nechápu, proč táta s mamou podnikají tak krátký výlety. Přijedeme třeba na Křemešník, kam se pekelně dlouho jede, a vyrazíme na procházku. Pak slyším na chvíli mámu a tátu jakoby z dálky a hop! už už se zase šinou k autu a jede se dom. Má to vůbec význam? Já bych teda podnikla pořádnou tůru, když už se tam dovalim.
2. Máma s tátou potřebujou, abych jim neustále dělala parťáka. Provedla jsem pokus a párkrát jsem dělala, jako že spím, ale přitom jsem je pozorovala. V tu chvíli jenom sedí, nic neříkají, táta někdy kouká do stropu, máma něco čte, no každopádně se nic neděje a oba vypadají, jako že se celkem nudí. Vůbec nejsou schopni si sami hrát! Inu, nakonec se dycky přihlásim, což jim zvedne náladu. Hnedle se smějou, tancujou, hrajou si se Zoubkem nebo se nosíme. Jeden na ně musí dávat pořád pozor.
3. Není už mi to kravičkový body od jáčků. Bůůůůůůůůů! Hrozně rychle rostu a táta říká, že už jsem úplná slečna. Ale někdy taky říká, že jsem opravdová lejdy, což je podle mně nejspíš jen legranda. Co myslíte?
4. Už udržim v rukou vajíčko.