Bulharská epopej

Máma tvrdí, že táta jel na dovolenou do Bulharska. Ani slovo jí nevěřim. Pravda je, že táta je už druhý den pryč. Pravda je, že jel do Bulharska. Ale rozhodně ne na dovolenou. Největší a nejslavnější hrdinové všech dob prostě jen tak nejezdí na dovolenou.  Je mi jasný, že táta plní v utajení nějakou děsně důležitou a nebezpečnou misi. Že zachraňuje ohrožené spřátelené národy a holou pěstí drtí tisícihlavá nepřátelská vojska. Je to hrdina. Až budu velká, tak si ho vezmu.

Napadlo mě, že bych se mohla inspirovat u strejdy Muchy a namalovat Tátovu bulharskou epopej. Prostě sérii obrazů, které by znázorňovaly tátovy šlechetné rytířské skutky. Jeho odvahu, sílu, statečnost, slávu, věrnost, důvtip a čest. Rozvrh pláten a pár skic už bych měla. Dávejte pozor, plátna by mohla zobrazovat tyto motivy:

1. Táta přináší Bulharům písmo
2. Tátovo slavné vítězství v bitvě na Pirinu
3. Táta pošlapává svými opánky hroby nepřátelských králů
4. Táta učí Bulhary počítat inflaci
5. Táta přijímá přísahu věrnosti od obrácených nepřátel
6. Návrat hrdiny do vlasti
7. Táta si mě bere

Můžu vám ukázat skicu k tématu 3. Nakloněná oranžová vertikála představuje tátův magický meč Anduldas, který je veden božskými silami, aby ochránil budoucnost a blaho bulharského národa. Tři muzikanti a řezbář u spodní linie představují spravedlivou odplatu nepřátelům. Žlutá linie u pravého okraje symbolizuje tátův hněv, který se snáší  na hlavy nepřátelských králů a vojevůdců. Tento hněv symbolicky ústí ve dva výrazné rudé body, jež jsou šlápotami tátových opánků na těch nepřátelských hrobech. Skvělé, že?

Sýček Anna
Táta pošlapává svými opánky hroby nepřátelských králů (2012)

 

Šijou na mě boudu

Mám ráda svůj klídeček. Pěkně všechno jak má být: sem tam nějaká bezva umixovaná dobrůtka, hodně řádění s tátou, mazlení s mámou, dudání, spinkání ve velký posteli, uklidňující noční kojení kdykoliv se probudim. Jenže rodičům není můj klid drahý a tak ho leckdy narušujou. A ne omylem, ale záměrně!

1. Už asi měsíc je máma pekelně nedůsledná v přípravě mé stravy. Už mi moje obídky nemixuje tak krásně dohladka jako dřív, ale lajdácky tam nechává kousky. Někdy dokonce ani nemixuje a jen šťouchá. Fakt šlendrián. Víte, co to dá práce všechny ty kousíčky pak vyplivat?

2. Dudan. Každej má svůj dudan. A schválně, berou vám ho někdy? Nééé. Jenom zase mně. Dřív jsem si dudala, kdykoliv jsem chtěla. Normálka. Teď mi přes den dudan berou. A musim jó hodně křičet, aby mi ho na chvilku vrátili. Prej mi stačí už jen na spinkání. Prejže rejže, ještě vám ukážu!

3. No a spinkání je vůbec velký téma. Neduh spinkání v malý postýlce (alias ve Vystrkově) jsme odbourali už asi před dvěma měsíci, potud vše v pořádku. Ale stejně - asi jako vy všichni - se i já v noci tak třikrát čtyřikrát vzbudim na cucnutí. Někdy si chci tak okolo třetí hodiny trochu pohrát. Když neni žádná odezva, tak se prostě rozbulim. Co mam asi dělat jinýho, že? Poslední dobou se to ale mámě nějak nelíbí. Nejen že si nechce hrát a nosit, ale dokonce už začíná bejt lakomá i na to noční kojendo. Moc nevim, co s tim. Tak prostě bulim. To hodně platí na tátu a ten pak mámu dost účinně přemlouvá, aby dala sosnout. Ještě, že toho tátu mam. Stačí trochu zabečet a hned dává věci do pořádku.

No a já se ptám, kam až tyhle ústrky zajdou? Kde to jednou skončí? Ještě by tak scházelo, aby někoho napadlo, že budu spát úplně sama v tom prázdným pokoji. Velký sci-fi je, když si představim, že mi třeba vezmou šátek, ve kterým se nosim. Ale nechme však tyhle katastrofické scéněře stranou. Snad věci nezajdou tak daleko.

 

Spolu na víně

Mission: prožít romantický večer u vína
Hlavní překážka: eee...radši tomu nebudeme říkat překážka, nebo se Andulka urazí
Vybavení: opičák Morgan, sladké bumbání, kůrečky od chleba, kašička, lžička, mistička, náhradní plenečka

Teplý letní podvečer, jižní Morava, víno, jež zde teče snad i z vodovodních kohoutků... Ideální konstelace k tomu prožít krásný dovolenkový večer a zajít si spolu na sklenku výtečného ryzlinku.

Doma zastáváme názor, že DÍTĚ NENÍ OMEZENÍ a že se většina akcí DÁ ABSOLVOVAT S NÍM. Na přípravu k odchodu máme vyhrazeno 25 minut. 21 minut a 30 vteřin padne na svlékání, mazání, přebalování, oblékání a balení věciček naší paní Čiči. Nám na přípravu s přehledem stačí zbývající 3 a půl minuty - máme už přece jen nějakou praxi.
Vyrážíme a zdá se, že frožinka právě dostává náladičku. Už cestou po schodech natahuje, teskně hýká a kope tátu do břicha. Rozhodně nic nevzdáváme a věříme, že se to co nevidět zlepší. Venku uděláme drobný ústupek a místo romantického držení se za ruku bere táta frožinku na koně. Přece jen stále máme před sebou skoro celý romantický večer.
V Mikulově na náměstí zahájíme ve své oblíbené vinárně decinkou růžového. Froží nálada se stále příliš nelepší, ale nic se neděje. Vinárna má moc hezký dětský koutek a tak nejdříve společně a později na střídačku Andulku houpeme v provazové houpačce na dvorku. Není třeba zoufat, byl to pouze začátek a romantika přijde na degustaci v restauraci Galant.
Froží nálada se opravdu významně zlepšila. Co zlepšila, je výborná! Frož je pekelně rozperďasovaný, směje se na celé kolo a chce si hrát. Cestou do Galantu si vlasně ani nestihneme všimnout, že na náměstí hraje kapela, že bychom si mohli s tátou krásně zatančit pod širým nebem. Nevšímavě míjíme všechny kavárenské, restaurační i vinárenské zahrádky. Místo toho hrajeme ceou cestu na kuk, na kabaret, na splašené koníčky, takhle jedou dámy..., zkoušíme (opět bez odezvy) paci paci, vysazujeme frože na koně a zase ho sundaváme. Pomalu opouštíme naději, že by frož po cestě do restaurace mohl usnout. Nic se neděje, uklidňujeme se, že spící mimina jsou nudná a člověk s nimi neužije žádnou legraci, že.
Lichá se ukáže být i naděje, že frožince výborná nálada vydrží po dobu degustace. Pomalu ale jistě přichází předspinkací rozmrzelost, mudlání očiček... Na našem stole přistává výběr pěti vzorků ze 77 nejlahodnějších vín republiky. Naše první slavnostní přiťuknutí je obdivuhodně synchronizováno s vypuknutím Aňoušího řevu. Nedá se nic dělat - máma odchází nosit. Táta mezi tím sám ochutnává první vzorečky. Máma se vrací ke stolu, táta přebírá Andulku a odchází nosit on. V rychlosti mámu informuje o svém názoru na první tři ryzlinky a už ho křik nabírající na síle upomíná, aby neotálel. Po chvíli se táta vrací, proběhne neúspěšný pokus o usazení Andulky do dětské židličky. Fígl s kůrečkou hned prohlédne a šlehne po nás pohledem, který říká, že rohlíkem se teda opít nenechá. Máma začne u stolu chystat kašičku s výsměšným názvem Hajaja. Více méně úspěšně proběhne krmení, po němž je ale zase vyžadováno předspinkací hraní. Proto máma vezme Andulku k volnému stolu a na něm hrajeme bouchání Morganem a ožužlávání papírových reklam. Táta sám u degustačního stolu vyhodnocuje svého favorita. Jednoznačně se rozhoduje pro vzorek C, což taky mámě sdělí prstovou abecedou, aby na ni nepořvával přes půl restaurace. Poté odhází přebalit posranou plenečku a máma v mezičase také dodegustuje
No a pak, milé děti, je čas jít spát. Všichni vyrazíme vstříc našemu hotelu a po obvyklém večerním sedmiboji svlíkando-koupando-mazando-cvičení kyčliček-oblíkando-kojendo-spinkando se táta s mámou unaveni, ale šťastni poprvé za večer v posteli chytí romanticky za ruce.

Paní Čiči, lovkyně krokodýlů

Lov, nebo buď loven.

V dnešní rubrice vám, vážení čtenáři, přinášíme rozhovor s paní Čiči, lovkyní krokodýlů. Dotazy pokládá již klasicky náš reportér Gibon.

G: Dobrý den, ehm..., paní Čiči, můžete prozradit, jak jste se propracovala ke svému pseudonymu?
A: Předně, pane reportére Gibone, to není žádný pseudonym, alébrž moje profese. O mých pseudonymech se vám ani nezdálo.
G: Ale mohlo by!
A: Zkuste to!
G: Hmmpf, dobrá, Aňouši, proč si teda říkáš lovkyně krokodýlů?
A: No, to jste asi spadl z višně, pane Gibone, v tomto rozhovoru jsem zásadně paní Čiči, lovkyně krokodýlů,  tak mě laskavě oslovujte dle mé oblíbené životní role.
G: Dobrá, tedy lovkyně kokodýlů, co vás tedy k tomu lovu kokodýlů přivedlo?
A: Kokodýlů? Jsem, pěkně prosím, lovkyně krokodýlů. RRRR, jako Rabi!
G: Vy lovíte taky rabíny? To je za současné geopolitické situace ale výbušné téma! Tedy krátce, lovkyně rabínů. Může být?
A: Hrmpffgh, lovkyně, říkejte mi prostě lovkyně, pane safraužbychmělzačítrozhovor Gibone!
G: Tedy, lovkyně, co bylo tím zásadním momentem, který vás přivedl až sem? To jste si jednou jednoduše řekla, od teď budu lovit krokodýly? Asi ne, že?
A: Upřímně  řečeno, tím zlomovým, řekněme, artefaktem, byl dudan.
G: Dudan? Jak je to možné, že zrovna dudan? Každý přece ví, že kokodýl se nejlíp uloví tak, že mu strčíte palec do prdele!
A: Krokodýl!
G: Ano, parodn, krokodýl se tak loví úplně nejlíp. A dál?
A: Jasně, jenže krokodýl používá stejnou techniku lovu. Abych tak řekla jde ohněm proti ohni. Nebo palcem proti palci, chcete-li.
G: Nebo palcem proti ... ale ne, to tak nezní!
A: Ne, ne, jen to řekněte pane reportére, přesně tak! Když jsem to promýšleda, náhle bylo jasné, že je třeba použít vhodnou ochranu! A tou je mi právě rektální dudan! Krokodýl pak nemůže adekvátně zaútočit! Je zmaten a v tom momentě je váš! Takhle!
G: Jauvajs, paní lovkyně, nechte toho, já nejsem žádný kokodýl, já jsem reportér opoce!
A: Ach, pardon, nechala jsem se kapánek unést. Ale chápete?
G: Naprosto, je zřejmé, že díky vaší nové technice nemá žádný kokodýl šanci. Díky za rozhovor a lovu zdar!
A: Nazdar!

Uno spinking



 
Blýská se na časy! Když jsem se vyklubala, spala jsem s krátkými přestávkami skoro furt. Dost naše lituju, jak těžko se s takovou nudou asi vyrovnávali. Pak bylo dlouhé období, kdy jsem spinkala dvakrát denně, po snídě a po o. No a co si myslíte: máma horko těžko hledala, čím by se během toho mýho spinkání zabavila. Sem tam jsem ji přistihla, jak z nudy uklízí byt nebo jen tak zbůhdarma leží a nudí se s knížkou. Někdy z toho nedostatku práce a zábavy i usla.

Jak jsem předeslala v úvodu, teď už to bude zřetelně lepší. Pomalu už přestávam dopoledne usínat, a tak si s mámou můžu hrát a řádit od snídy až do oběda. Časem se určitě statečně popasuju i s tím posledním, co mě teď trápí, a to je samozřejmě odpolední spinkání. Až přemůžu i to, pak budu moct mámu s tátou bavit celý celičký den. Od svítání do stmívání. Myslim, že ve mně mají prima statečnýho parťáka. Rozhodně je nenecham napospas nudě.

Prosím potlesk, vážení.

Nikoho nepotěší zásuvka tak jako Andulku.

Umíte nějaký bezvadný číslo, se kterým se můžete předvíst? Něco, co by ohromilo v soutěži Jungle got talent? Třeba táta nejlíp na světě tančí dumbu. Dumba je prudce elgantní tanec, který ze všeho nejvíc připomína zběsilé máchání prádla. Máma zase boduje s tanečkem oposumů. A já? Myslíte si, že moje vrcholné číslo jsou nudný paci paci pacičky? Houby, paci  paci umí každý druhý mimino. Já umim něco mnohem lepčího. To byste koukali!

1. Umim na počítači spolehlivě vypnout javascript. Dokonce i táta se přiznal, že nevěděl, jak se to dělá, he.

2. Zvládnu vyžunknout celou čtvrtlitrovou lahvičku naráz za slabých 20 vteřin, když je v ní něco jen trochu sladkýho. Máma valila bulvy, když jsem jí to předvedla poprvý.

A pozor, zlatý hřeb večera...

3. Umim vyndat záslepky ze zásuvek. Nejdřív mi to trvalo minutu a něco, ale v poslední době mi stačí pouhých 9 vteřin. Dneska sem nahraju video, to budete zírat. Jo jo, kdo umí, ten umí.

Až budu velká, bude ze mě nevěsta

Táta říká, že strejdové jsou nezodpovědný holomci.

Až do teď jsem si myslela, že teta Petra dělá ve firmě Husky. Už vim, že to byl omyl. Teta Petra je povoláním nevěsta. Přesvědčila jsem se teď v sobotu. Až vyrostu, tak chci rozhodně tenhle džob a žádnej jinej.

Nikdo neřiká, že to neni náročný, ale má to i svoje výrazný plusy: jste nejkrásnější, všichni se okolo vás točí, všichni se s váma chtějí fotit, pořád vám gratulujou a řikaj, že je to všechno hrozně krásný a povedený, můžete krájet obrovskej dort a pak ho taky celej sníst. A taky jsem si při rozbalování svatebních darů všimla, že je to setsakramentsky dobře placená práce.

Zjistila jsem, že tohle povolání neni až tak neobvyklý. Znam minimálně tři tety, který makaj jako nevěsty: teta Adéla, o tý jsem tu psala, teta Jana Dang a teď Petra. Musim zjistit, kde se to studuje. Nevíte, jestli je na to potřeba maturita?

A vítězem se stává....

Gratulace putují do Pešti.

...Kryštof se svou borůvkovo-banánovo-jogurtovou dobrotou. Vyzkoušela jsem, kriticky zhodnotila a uznávám, že jde o bombézní novinku. Rozhodně zařazuju do jídelníčku. Ceny tedy putují do města nad Dunajem. Doufám, Kryštofe, že budeš moje plenečkové poklady dobře opatrovat.

SOUTĚŽ o nejlepší letní recept

Pošli recept a vyhraj hodnotné ceny!

Léto frčí! Léto každý miluje! Vyhlašuju soutěž o nejbezvadnější letní recept. Podělte se se mnou v komentářích o to, co teď rádi baštíte. Zúčastnit se může každý, kdo už je aspoň na příkrmech. Recept na mamamilk se nepočítá (takže je mi líto, až příště, Alane). Vítěz si bude čvachtat, dostane fotografii s mým podpisem, jedny plenečkové poklady a roční členství v mém fanklubu Sýčkomil. Děsně se na vaše recepty těšim, třeba na ty z Maďarska:o)
První výkop:

Špenátový sen
na 6 porcí budete potřebovat: kuřecí stehýnko, 2 bramboše, 2 hrsti čerstvého špenátku, 5 fenyklových semínek (proti prdíkům)

postup: Stehýnko upečte a oberte. Bramboše uvařte. Nad párou nechte zavadnout špenátek. Vše důkladně rozmixujte s fenyklovými semínky. Nesolit, nepepřit.

Pip pip pip, guten apetit.

Aquaneděle

Spadla žička do kafíčka...

Skoro každý týden beru rodiče do akváče. Naši to milujou.

Ohromná zábava začíná už doma, když balíme milion ručníků, osušek, hadrových plenek malých, středních i velkých, plenečky do vody (pro jistotu aspoň 3 - špenátek nikdy nespí), plenečky na sucho, náhradní suchý oblečeníčko k bazénu i potom na ven, opalovák, pitíčko, přesnídávku, mastný krém, hračku do vody, kruh pro neplavce do 10 kil - no prostě naši toho potřebujou vždycky děsně moc a neumějí vyrazit nalehko jako já. Já jsem hotová vždycky raz dva, beru dudan a jakýpak další zdržovačky.

V bazénu je to pro mě dost náročné. Tu s tátou na skuzavku, hned zase s mámou do brouzdaliště a vzápětí zase s tátou ohřát se do bublinek a hrát na kuk, spadla žička nebo máminu oblíbenou hru Cáky cáky, která je ovšem velmi těžká na pochopení. Ale co bych pro své rodiče neudělala, že. Člověk jim musí dopřát nějaké kvalitní podněty. Třeba mi tu starost a péči jednou vrátí.