Bulharská epopej

Máma tvrdí, že táta jel na dovolenou do Bulharska. Ani slovo jí nevěřim. Pravda je, že táta je už druhý den pryč. Pravda je, že jel do Bulharska. Ale rozhodně ne na dovolenou. Největší a nejslavnější hrdinové všech dob prostě jen tak nejezdí na dovolenou.  Je mi jasný, že táta plní v utajení nějakou děsně důležitou a nebezpečnou misi. Že zachraňuje ohrožené spřátelené národy a holou pěstí drtí tisícihlavá nepřátelská vojska. Je to hrdina. Až budu velká, tak si ho vezmu.

Napadlo mě, že bych se mohla inspirovat u strejdy Muchy a namalovat Tátovu bulharskou epopej. Prostě sérii obrazů, které by znázorňovaly tátovy šlechetné rytířské skutky. Jeho odvahu, sílu, statečnost, slávu, věrnost, důvtip a čest. Rozvrh pláten a pár skic už bych měla. Dávejte pozor, plátna by mohla zobrazovat tyto motivy:

1. Táta přináší Bulharům písmo
2. Tátovo slavné vítězství v bitvě na Pirinu
3. Táta pošlapává svými opánky hroby nepřátelských králů
4. Táta učí Bulhary počítat inflaci
5. Táta přijímá přísahu věrnosti od obrácených nepřátel
6. Návrat hrdiny do vlasti
7. Táta si mě bere

Můžu vám ukázat skicu k tématu 3. Nakloněná oranžová vertikála představuje tátův magický meč Anduldas, který je veden božskými silami, aby ochránil budoucnost a blaho bulharského národa. Tři muzikanti a řezbář u spodní linie představují spravedlivou odplatu nepřátelům. Žlutá linie u pravého okraje symbolizuje tátův hněv, který se snáší  na hlavy nepřátelských králů a vojevůdců. Tento hněv symbolicky ústí ve dva výrazné rudé body, jež jsou šlápotami tátových opánků na těch nepřátelských hrobech. Skvělé, že?

Sýček Anna
Táta pošlapává svými opánky hroby nepřátelských králů (2012)