středa 5. září 2012

MOC proMOCe

Záhadná modrá rourka s tajemným obsahem

Dneska jsem byla na promoci! Jestli myslíte, že na svojí, tak máte skoro pravdu. Byla to promoce tety Jany a to je tak prima teta, že to bylo, jako by byla ta promoce moje. No, ehm, byla jsem tam skoro. Přišly jsme s mámou až po obřadu. Trochu mě to mrzelo, protože jsem se těšila, jak tetě a všem přítomným honorabilis zahýkám na pozdrav a jak budu radostně pištět až teta Jana slavnostně prosloví svůj slib SPONDEO AC POLICEOR. Ale máma mi vysvětlila, že je to tetin velký den a že by nebylo fér, kdybych na sebe strhávala takovou pozornost. Uznávám, že kam vejdu (jsem vnesena), tam vzbuzuju zasloužený obdiv, takže jsem se rozhodla nebrat tetě jejích 15 minut slávy a přijít pogratulovat až po akci.
Musím říct, že to ale stejně bylo něco úžasnýho. V Karolinu na mě padl takový až tíživě slavnostní pocit. Ty fresky na stěnách, rudé koberce, pedelova zlatá berla, gaudeamus na varhany, zpytavý pohled svatého Václava, všude krásně odění lidé, vzduch voněl po kadidle a do toho vůně nespočtu čerstvých květin a nad tím vším úžasná slavnostní atmosféra  - až se mi z toho hlava zatočila.

Doma jsem ze sebe musela tenhle bohatý hrozen dojmů nějak dostat. Myslím, že se tomu mezi námi umělci říká tvůrčí přetlak. Najednout to přišlo. Bylo to šťastné náhlé vnuknutí. V jednom okamžiku jsem si vzpomněla na ty nádherné fresky. V druhém jsem před sebou spatřila bílou zeď a na stole zrovna čerstvě ohřátý oběd. Tak jsem ho popadla a mrštila jsem s ním o tu bělostnou zeď. Všechny své emoce z celé té slávy jsem dostala do toho jediného, řekla bych snad až titánského, gesta. A výsledek? Naprosto úžasný! Jediným mohutným rozmáchnutím se mi podařilo všechen oběd nahodit na dvě stěny a strop. Byla jsem ohromena sama svým výkonem a hlavně výsledkem. Rozhodně tuhle techniku musím někdy zopakovat. Už vím, že všechny papíry jsou směšně malé, od teď se budu specializovat na fresky.


 Sýček Anna (2012)                               Tvůrčí vypětí                                Tvůrčí uvolnění
 Freska MOC proMOCe                                                                                  

1 komentář:

  1. Já to říkám pořád, že bílý stěny jsou nudný. A věřím, že i táta (až se vrátí) ustrne v němém úžasu nad tou nečekanou explozí bezbřehého talentu!

    OdpovědětVymazat