Víkendové jednohubky

Fotografie z obálky 2. čísla bulletinu Dozvuky Chobotu

 

Rostou?

Všichni se děsně těšili na konec léta a začátek podzimu. Éterem se linula jediná otázka: Už rostou? Známý potká známého: Už jste nějaké našel? - Nenašel, ale každým dnem by to mělo vypuknout.
O čem je řeč? No přece o mých zubech!
Ve čtvrtek máma našla první, ještě neprořezaný, spodní řezáček. Sláva, vždyť hodně pršelo a pak bylo teplo, to je přece ideální klima pro růst mléčných zoubků! A jak správně upozornila teta Káča: když máma najde první zoubek, měla by dostat na šaty. Táto, ukaž, že jsi grand.

Stepní ovce

V sobotu jsme byli na výletě a u Malých Přílep jsme potkali zvířátka. Byla dost veliká, měla chundelatý, dlouhý ocásky a veliký žlutý zuby. Dělala íhahahá íhahahá. Sice jsme od nich byli asi dva metry daleko, ale táta s vážnou tváří tvrdil, že žádná zvířátka nevidí. Dodatečně mi vysvětlil, že se jedná o stepní ovce, které se chovají na maso a že se na nich rozhodně nejezdí. Doma jsem pak slyšela, jak mámě naléhavě vysvětluje, že jezdectví je drahý a nebezpečný sport a já budu přece baletka. Musim se ho na ty stepní ovečky ještě důkladně přeptat.

 

Pražská neděle

V neděli dopo pršelo, ale nám to nevadilo. Vůbec nevěřim, že je nějaká krize ve stavebnictví - my jsme například jen za dopoledne postavili Šándžánův palác, Koloseum a chrám s obrovským minaretem. Já jsem specialista na zkoušku statiky. Zatím žádný palác neobstál.
Odpoledne se obloha projasnila a tak jsme vyrazili na kávu a na Petřín. Táta si v půli kopce střihnul operní árii, máma ztratila a zase našla svojí kytku a já jsem letos poprvé vyrazila s čepičkou.