Jogíni neslaví

 

Tenhle víkend byl jedna velká oslava. Já v pátek svátek, máma v neděli naro.

Můj svátek jsme oslavili na pikniku v parku. Bylo tam všechno, co k tomu patří: carevnovské diadémy, bambůny, přípitek a dobroty. Trochu jsem doufala, že by mohl přijít i kouzelník. Nakonec jsme potkali holiče Beriwana a pravej tureckej holič je jasně lepší, než trouba s kouzelnickým kloboukem. Přised si k nám a pomocí šesti německých slov nám vyprávěl svůj životní příběh. Beriwan je mistr jazykového minimalismu.

Hrozně jsme řádili, praskali balónky, kvičeli, honili se, prali jsme se, fakt ohromnej bugr jako na pravý sváteční oslavě. Jen škoda, že se k nám nepřidala ta meditující skupina jogínů. Skoro jsem někdy měla dojem, že mezi jednotlivými mantrami na nás hodili takový nepěkný, vyčítavý pohled. Moc jse to ale nestačila sledovat, protože jsem zrovna vítězila nad tátou. Na svojí obranu můžu jen říct, že jsme je fakt zvali, ať se přidaj! S jogínama nic neni.
 

Paní všech (frankfurtských) moří

 

Strašně mě vždycky mrzí, když slyšim, že někdo žije daleko od moře. Kde se asi chudáček v létě cachtá? Co si počne, když teploty překročí 25 stupňů?

Přiznám se vám, že někdy jsem vážně ráda, že žiju tady ve Frankfurtu. Městě, jehož břehy i centrum omívají vlny hned několika moří. Vždycky ráno si s mámou vybereme, ke kterému z nich dneska zrovna vyrazíme.

Nejradši a nejblíž máme Bornheimské moře - jeho okolí, jinak zvané také Güntersburgpark, platí za vyhlášené turisticko-domorodé letovisko. Tam jsme skoro denně. Někdy i dvakrát.

Od Lohrského moře je zase úžasný výhled na Frankfurkt. Je to moře neobyčejně hluboké, mně sahá v nejhlubších místech po pás a mámě po kolena.

 

Za evropský unikát lze považovat Zeilské moře, které svlažuje nejcentrovatější centrum města. Má nesmírně výhodnou polohu, protože je asi 3 minuty od tý banky, co jí táta šéfuje. Takže když na něj čekáme, tak se v mezičase můžeme ráchat a slunit.

Ještě tu je severní a jižní Mainské moře, Luisánské moře a pár dalších. U všech se rácham ráda a vůbec... život na pobřeží miluju.


.

Pohádku, pusu a pryč

Včera večer se ke mně rodiče zachovali opravdu tvrdě. Hlavně máma, řekla bych snad až macešsky. Znáte takový ty věčný nespokojence, co jim nikdy neni nic dost po chuti? Věčně nespokojené králíčky? Je těžké s nimi po dobrém vycházet, že? Já mám doma hned dva.

Prý chodim pozdě spinkat. Prý je náročné mě v jedenáct uspávat. A že tedy budu trénovat samostatné usínání. Prý pohádku, pusu a pápá. Jasně, že jsem začala statečně křičet a bečet. Ale ti krutóni mě takhle nechali celý tři minuty. Pak zas jen pusu, pac a pa. Zase bečim, pláču, volam mámu, volam tátu. 3 minuty. Pak zas. Pohladit, políbit a pryč. No a pak, když zase máma přišla, tak jsem si na ní rychle vlezla a celou svojí froží figurou jsem jí pevně zalehla. Do toho jsem strašně bulela, štkala a volala mamí. Mezi vzlykama jsem jí dávala pusinky, protože těch jinak dávam málo a vždycky zabíraj. Odmítla jsem z ní slízt.

Po týhle zkušenosti už odmítám usínat natulená vedle mámy. Už jsem ochotná usnout jen na mámě. A taky jsem k dokonalosti vypilovala cit pro okamžik, kdy máma hodlá odejít. Bylo to tvrdé, ale všichni jsme se nakonec něco naučili. Jsem ráda, že mě mí rodiče takhle tvrdě cvičí, svět není totiž žádné peříčko.

To jsou mí rodiče

Šerpové, impresáriové, ošetřovatelé, krotitelé, trenéři, dozorci, staratelé, hovňousmajstři, servismani, kuchaři, pradleny, ochutnavači, garderobiéři, domácí lékaři, hair-stylisti, kumpáni, skákací panáci, sparingpartneři, sponzoři, šoféři, uspávači hadů, uklízečky, přidavači, tanečníci, těšitelé, zpěváci, zásobovači, kosmetičky, maséři, cvičitelé, cvičenci, podržtašky a parťáci.

Přehled týdne

Mám ráda, když se pořád něco děje, když to neni núďo. Tenhle týden to vypadalo s dobrodružstvím dost bledě, protože je první týden prázdnin a nám s mámou skončily všechny kurzy. Ale nakonec to bylo fakt vzrůšo:

Pondělí
Jdeme na výlet. Dozvídáme se, že zítra začíná Ramadán a zbytek plánovaných výletů se ruší. V parku přestalo fungovat brouzdaliště. Tátovi neni dobře.

Úterý
Máma ráno zubař, vrací se v šoku. Táta má rýmu a kašel. Máma se mu směje. Mě neni moc dobře.

Středa
Mam nudli a jsem proto protivná. Navíc v parku pořád nejede brouzdálko. Mámě neni moc dobře. Večer už má máma taky nudli. Táta se jí směje, že skučí a přitom má jenom rýmičku. Směje se, protože dřív se máma smála jemu. Já kašlu a když kašlu, tak zvracim. Pozvracela jsem otevřenej počítač. To se nesměje nikdo.

Čtvrtek
Máma je nervózní. Rozhodně si myslim, že to s nervozitou přehání, protože ten pán s kleštěma v rukou v ordinaci vypadal docela legračně. Trochu jako řezník od nás z trhu. Když se máma vrátí, tak vypadá divně. Něco jí prostě chybí. Tipuju to na jiskru v oku, ale prý to jsou čtyři zuby moudrosti. Táta se jí trochu směje, ale ne moc. Večer si v parku rozbije mobil - bez mojí asistence. Po koupání mi stříhaj nehtíčky, vážně hrůza! Bulim dlouho. Zažili jste někdy něco nepříjemnějšího?

Pátek
Táta jde ráno k zubaři. Pak se už mámě vůbec nesměje, protože na trhání moudráků jde sám za čtrnáct dní. Citlivě se začíná mámy vyptávat, jaký to bylo. Máma mu to nemůže moc barvitě vylíčit, protože nemůže moc mluvit. Nevim, co s tim zubařem všichni maj. Už aby v parku zase pustili vodu.

Karol

S Karolem jsme spolu chodili na hlídaní k Frau Rabiji. Díky Karolovi jsem zjistila, že od přátel se člověk hodně naučí. Dobrý přítel nelituje námahy, aby tě zasvětil do toho, co ovládá lépe než ty. Karol je opravdu skvělý kamarád. Je s ním legrace a hodně jsme toho od sebe navzájem pochytili. Jen a jen díky němu umím

- lézt do výšek
- odháknout žebřík, na kterém zrovna stojím
- pár polských nadávek
- rozmontovat mixér
- udělat z lahvičky na pití stříkací pistolku
- jezdit na kouzačce po břiše hlavou dolů
- malovat kabelem po zdi

Přátelství nikdy nesvědčí, když jsou laskavosti a zdvořilosti jen jednostranné. Dobří přátelé by do svého vztahu měli investovat podobnou měrou. Proto jsem i já Karolovi předala některá svá know-how. Naučil se ode mě:

- pištět a kvičet
- říkat svěřepé "nein" se založenýma ručičkama
-.kousat a tahat za vlasy
- používat rozžvýkané sousto jako munici s vynikající lepivostí

Svátek

 

Ruší se letní výlety, v parku přestalo fungovat dětské brouzdaliště, doprava má ohromné zpoždění, nikdo do setmění moc nevychází, ty děti, které ve škole ještě nemají prázdniny, dostávají 2-3 dny volna, zaměstnanci si hromadně berou dovolenou, někteří zaměstnavatelé vyhlašují celopodnikové volno. Co se to jen děje? O co jde?

V Německu začíná Ramadán.
 

Květák

V oblasti stříhání a úpravy vlasů existuje jedna obávaná zelenina. Květák. Ačkoliv na talíři nesmírně lahodný, na hlavě dělá z hvězd večírů outsidery, z oblíbenců psance a z malých roztomilých holčiček s lokýnkami dělá prostě malé holčičky...s květákem na hlavě.

Včera večer se v Arnsburger Strasse ve Frankfurtu nad Mohanem spojily síly Východu a Západu a vyřádily se na naší Frožince. Aneb táta (síla Západu) vzal Frožíka k tureckému holiči Beriwanovi (síla Východu), když máma byla večer na němčině. Důkladně tu květákovou metamorfózu zdokumentoval, aby se máma mohla, až dorazí dom, taky podívat.

Aspoň teď máme jasnější představu, jaký účes je právě v kurzu mezi důchodkyněmi na anatolském venkově. Frož si ho totiž včera přinesl domů. Chybí už jen fialový přeliv.

Výsledek:

Výjezdní zasedání ECB

O víkendu jsem se účastnila vrcholně důležitých jednání v rámci ECB. Trvalo to celý den a bylo to nesmírně vysilující, mnozí členové na konci doslova usínali únavou a vyčerpáním. Nejtvrdší a nejnáročněší pracovní podmínky má oddělení Finanční stability. Stabilita se trénuje na velkém nafukovacím býkovi, což je pekelně těžký.
Výzkumné oddělení, kde pracuje táta, zase zkoumá, jaký vliv na solventnost jednotlivce má pobyt ve skákacím hradu. Zjistilo se, že ohromný, neboť když máte malého sviště, tak není těžké nechat v tamní  pokladně půlku výplaty.
Závěrem zasedání byla představena nová verze pětieurové bankovky.