Jogíni neslaví

 

Tenhle víkend byl jedna velká oslava. Já v pátek svátek, máma v neděli naro.

Můj svátek jsme oslavili na pikniku v parku. Bylo tam všechno, co k tomu patří: carevnovské diadémy, bambůny, přípitek a dobroty. Trochu jsem doufala, že by mohl přijít i kouzelník. Nakonec jsme potkali holiče Beriwana a pravej tureckej holič je jasně lepší, než trouba s kouzelnickým kloboukem. Přised si k nám a pomocí šesti německých slov nám vyprávěl svůj životní příběh. Beriwan je mistr jazykového minimalismu.

Hrozně jsme řádili, praskali balónky, kvičeli, honili se, prali jsme se, fakt ohromnej bugr jako na pravý sváteční oslavě. Jen škoda, že se k nám nepřidala ta meditující skupina jogínů. Skoro jsem někdy měla dojem, že mezi jednotlivými mantrami na nás hodili takový nepěkný, vyčítavý pohled. Moc jse to ale nestačila sledovat, protože jsem zrovna vítězila nad tátou. Na svojí obranu můžu jen říct, že jsme je fakt zvali, ať se přidaj! S jogínama nic neni.