Šestá

 

V šest hodin se láme džungelský den. Alespoň v pondělí, úterý a ve středu. Máma má od 18.15 němčinu a přesně v šest tátovi na zastávce metra Willy Brandt předává frožíka.

Frožík: Třeba máma tátovi neřekla, že jsem dneska už měli jednu zmrzku a koupíme si s tátou další. To by bylo dost príma. A taky rozhodně plánuju vybulet si džusik ve Starboňovi. Možná bych pak ještě jako náhodou mohla zaběhnout do koblížkárny, a když už tam teda náhodou budem, tak by z toho mohl vypadnout jeden koblížek s jahodovou polevou a jeden s čokoládovou. S tátou je to docela prima, protože se na něm dá ledacos vyfňukat. Takže se na šestou docela těšim.

Táta: 17.30 ještě rychle poslední pracovní úkoly, 17.45 tradiční příchod některého z kolegů, že ještě něco dneska nutně potřebuje, 17.50 neodkladný telefonát s vedlejším odborem, 17.55 vypnout počítač, zamknout a sprintem na Willyho. 18.03 v cíli. Máma trochu zachmuřená, že pozdě, ale jen 3 minuty. Pití, pusu a papa. Frož. Vypadá, že by si dal zmrzku. Ále jo, dáme. Sotva přijdu a hned máme poklady. Proteklý poklady, trochu pušíme, ale ne moc. Frož bečí před Starboněm. Nevim, co chce. Zkusíme to utěšit džusikem. Na Zeilu zase nabírá směr koblížkárna. Tyhle špinavý triky znam. Ale nedá se nic dělat. Takže jahodovej a čokoládovej, v pohodě Frožíku?

Máma: 17.00 buzení zvěře, rychle svačina - končí rozházená po pokoji, převlíknout pokydaný oblečení, rychle sbalit a upalujem na metro. 17.30 metro má deset minut zpoždění. Frož se nudí, dovádí na peróně, trnu hrůzou. Jede vlak, třeba se ta jízda dnes obejde bez scény. Tak ne, nevadí, na ostudu se přeci neumírá. 18:00 táta zase pozdě, určitě schválně. 18.03 táta supí k nám, konečně, jeden vyčítavej pohled za zpoždění (z principu). Poslední instrukce, stejný jako vždycky, ale pro jistotu: žádný zmrzky (i když už jsme si jednu spolu tajně daly), žádný jiný sladkosti a ať pije jen čaj nebo vodu... A teď začínají moje 3 hodiny bez frože. I kdybych měla počítat algebraický úlohy, provádět fyzikální experimenty nebo sedět v zubařském křesle - pořád to jsou tři hodiny bez jekotu, kvičení a hovňousů.

Jedna trojpusa a běžíme dál.
.