sobota 10. srpna 2013

Klíční kost


Kdo z vás se může pochlubit, že by jeho rodiče uměli říct v cizím jazyce "klíční kost". Já se pochlubit můžu. Umějí to od včerejška oba dva. Nejdřív uměli jen tohle a po shlédnutí rentgenového snímku jsme k už tak impozantní vědomosti přidali ještě slovo "zlomenina". Schlüsselbeinbruch he.

To si takhle jeden řádí v posteli, skáče z mámy na peřinu, z peřiny na mámu a zase z mámy... na zem. Takže jsem na zemi a v tu ránu chytnu zlomninu. Vůbec to neni nic těžkýho. Trochu to bolí, ale spíš standardně. Tátovi se nezdá, že mě bolí zvedání za podpaží a pak už to jde ráz na ráz. Tramvaj, Universitätklinikum, rentgen, zápas s polovinou oddělení při nandavání bandáže (vítěz), zápas s druhou polovinou oddělení (poražený), domů a normálka hrando.

Můžu vám říct, že střihání nehtíčků je možná větší mučáčo. Tak jen nevim, proč jsou naši takový smutný. 

1 komentář:

  1. Než se vdáš... Ne dobře, zařekla jsem se, že takovou blbost svým (ani jiným) dětem říkat nebudu. Ale napadlo mě, že si z Nemecka budeš chtít přivézt nějakou památku, asi takovou, na kterou Vaši rozhodně jentak nezapomenou. Brzo se uzdrav, malá raubířko! V.

    OdpovědětVymazat