Trochu jsem z toho měla strach. Půl života jeden stráví ve Frankfurtu (přesně půlku: 10 měsíců) a pak najednou musí odjet. Už s předstihem jsem sondovala u rodičů, jaký to u nás v Praze je. Jsou tam taky ty bezvadný houpačkový koše pro kojence a klouzací hrady a vodní hřiště v každým parku? A bude tam Sádí z jídelny, Teena z kavárny a holič Beriwan, co do Frankfurtu přináší nejnovější módní šlágry anatolského venkova? A strejda Ou, se kterým jsme uzavřeli kachní přátelství a pekař Kamps, kterej mi vždycky tajně podstrčil čokoládovou minitaštičku? A je v tý Praze vůbec tráva tak zelená a nebe tak modrý?
Praha:
Máma moc nevěděla, nemohla si vzpomenout, jestli v Praze neni náhodou nebe zelený a tráva modrá. Ale přijeli jsem a zjistili, že je to tu všechno docela v pohodě. Houpačky pro batolata tu sice nejsou, ale včera už jsme udělali první inspekci po okolí a asi jsme na Újezdě našli naší novou kavárenskou základnu. Život je hned snesitelnější. Hrando na petřínským hřišti a na Břevnově bylo taky klasa, takže celkově OK, beru. Jen musim ještě najít někoho, kdo mi bude podstrkovat čokoládový taštičky, aby naši nevěděli.
Frankfurt:
Praha:
Vítejte doma, až se přivítáte a vybalíte, tak se na Vás budem těšit! Nějakej mejdan na přivítanou by určitě nebyl na škodu! Naši totiž říkají, že nejhodnější jsem ve společnosti. A taky umím už spoustu nových věcí, komu je můžu předvést? :-) Terezka.
OdpovědětVymazat