Večer po večeři (v mém případě po zmrzlině), po řádění ve vlnách, po řádění v balónkách, po řádění v bazénu a v baru je čas na disco. Všichni rodiče z našeho hotelu MiniDisco milují a celý den se na něj ohromně těší.
Obzvlášť netrpělivě očekávaná je ta část, kdy animátoři nekompromisně a bez pardónu určí tři mamies a papies z publika, aby šli před všechny děti a ostatními mamies a papies zahrát nějakou legrační hru nebo scénku. Třeba zpěv s obrovskou kostkou ledu v puse nebo držení balónku prdelkou v párech. Máma se v téhle chvíli schovává za sloup a v očích jsem zahlédla cosi jako děs a hrůzu, táta hrdině čelí volbě osudu, který mu však nikdy nedal příležitost zazářit před hotelovým publikem.
Superhrdinou našeho hotelu je Daisy. Daisy je nejlepší a když se někde objeví, tak se na ní hned navěsí nekoordinovatelné stádo dětí. A ona pak s nima celý den tancuje, skáče, houpe se, zpívá, plave, honí se, cvičí a vrcholem zábavy je právě večerní MiniDisco. Po disku pak bývá Daisy k vidění v temném rohu hotelového baru, jak do sebe klopí jednu whiskey za druhu a přitom mlátí okvětními lístky do zdi.
Žádné komentáře:
Okomentovat