Dneska je Táty

 

Hádejte, co je dneska napsáno v kalendáři? Táta! Táta má dneska svátek.

Vůbec jsem netušila, že narozeniny nebo svátek může mít někdo jiný než já.
Vůbec jsem netušila, že k jmenovaným dnům může dostat dáreček někdo jiný než já.
Když už je nezbytně nutné, aby někdo jiný než já dostal k svátku čokoládový dort, pak si vyprošuju, aby se na jeho ozdobu používala moje brčka.

Jinak v pohodě.
Táta mě ke svému svátku vzal na koupání do bazénu. A taky jsem mu dala slona.

Půl království a medvěda k tomu

 

Točník je zavřenej. To jsme včera zjistili. Ale jakýmu troubovi by to asi tak mohlo vadit, když jsme v příkopě pod hradem objevili nejbezvanější medvědy na světě: Martina a Agátu. Když najdete něco tak svělýho, jako jsou medvědi před Točníkem, tak pak nastává teprve tvrdá práce. Je třeba ohlídat, aby všichni respektovali, že medvědi i hrad jsou výhradně moji. Odevšad útočí hordy turistů - srovnatelsné s mongolskými nájezdníky - které nejsou s to pochopit, že pozemek je soukromý a medvědi jsou ještě soukromější. Všichni se na ně snaží podívat a camraj přitom po mým hradním mostě. Dokonce si někteří snaží medvědy prohlédnou i z mého kapitánského můstku.

 

 

Ty ty ty, moje!

 

 

La mar

Už je to douho, víc než měsíc, ale stále mi zní v uších jeho hlas. Už jsme daleko na severu, já však stále vidím jeho barvu, stačí zavřít oči. Je modrá a šedá - jako moje duhovky v zrcadle. Chceš-li si připomenout jeho vůni, přivoň si do mých vlasů. Někdy, když usínínám, jako bych stále cítila na kůži zrníčka písku z pláže. Moře je to, co šumí v mých myšlenkách, když se koukám z okna jakoby nikam dnes v zimě.
Cítím, jak mě do chodidel pálí černé kameny vlnolamu a vidím jasně: moře, země, nebe a slunce. Kreslíme do nekončícího pískoviště obrazy: prasátko, krokodýl, rak, bagr. Odpoledne, než dorazí příboj, je ještě jednou potkáme a pak si je vezme pěna Atlantiku. Běžíme po pláži a křičíme: „Koupat!“
Vánoce jsou moc prima, leč ty letošní a všechny příští jsou již jiné než ty minulé. Nejsem si jista, jestli bych všechny dárečky nevyměnila za kus písčitého pobřeží, poryv slaného větru a pohled na nekonečný oceán.
Tedy šťastné a veselé, milý čtenáři. A nezapomeň zítra na moře.

Pekařská horečka

Všichni pečou. My taky. My pečeme chleba.

Včera večer jsme měli hlad, lednička po víkendu zeje temnou prázdnotou a do nejbližší večerky je to pořád jedno oblíknutí a obutí daleko. Uděláme si vlastní chleba. Cesta od mouky k bochníku se zdá být snadná, instruktážní video téměř primitivní.

Akorát ty 4 hodiny kynutí jsme jaksi zapomněli započítat. Nezbylo, než si místo večeře zazpívat koledy a pohledem pohladit nadechující se bochník, jak už to v chudobných rodinách bývá. Ale zato ráno!

A pak jsme taky pekli dijonské bobečky. Na Vánoce ještě tradičně děláme celerové tlapičky, rybí ploutvičky, paprikové ořechy plněné kaparovým krémem.

 

Za kulturou

Když je venku hnusně, tak chodíme v neděli na výstavy. Moc mi to nevadí, protože cestou na výstavu si obvykle spinknu ve svém home caffé Sicily, po vyspinkání nejdřív vydyndam a vzápětí vybryndam džusík a pak už teda následuje ta kultura.

Obzvlášť sympa jsou výstavy v Obecním domě. Ať tam vystavujou jakékoliv absurdity, tak jeden exponát má u mě vždycky úspěch: Miluju ty jejich schody! Naštěstí jsou součástí všech výstav, takže i tý současný o secesním umění. 

Na rozdíl od jiných exponátů, na schody šahat můžete. Já na nich řádim tak důkladně, až po mně kustodka a biletář házejí pohoršeně-rozhořčené pohledy. Ale jinak už jsme staří známí a svého druhu přátelé, takže oni vědí, že budu buď řádit v předsálí na schodech, nebo v sálech mezi exponáty. Myslím, že podstatě tohoto obchodu není těžké porozumět. A po několika mírných třenicích, máme se zaměstnanci Obecního domu jasně rozdělené sféry vlivu. Je přece pěkné si vyjít vstříc.

Zase to prošvihli

Ve čtvrtek večer jsme se sešli u strejdy Dafa a tety Adély. Bylo nás tam opravdu hodně, fakt prima párty. Tančilo se, popíjel se džus, někdo ředěnej a jiný drsňáci - třeba já - úplně čistej a neředěnej. Když už večírek,... No a pak se tátové a stejda Jary ztratili, prej na pivo do hospody. Přišli o vrchol večera, protože k tetě a ke strejdovi domů dorazil..., hádejte! Svatý Mikuláš! Opravdu hodně hodně děsivej. Měl s sebou polonahatýho, fousatýho anděla s brejlema, ten byl asi nejlepčí. A strašlivě strašidelně strašlivýho čerta. Malý Miky i já jsme se báli všech tří úplně stejně. A to tam ještě vůbec nebyli tátové, aby nás zachránili, takže jsme se museli nechat zachránit od maminek. Někdy je to fakt prima mít mámu, která i čerta odežene.

Čert měl s sebou Knihu hříchů a vytáhnul na mě hrozný lži.

- nechtěla ráno na nočníček
- nechtěla tátovi půjčit motorku
- bije starší kluky
- zatlouká bobek
- nechce spinkat v bílém pyžámku
- nechce otevírat pusinku při čištění zoubků
- bere si dudánek i během dne
- rozlejvá pitíčko
- tajně chodí na kostkový cukr
- tajně chodí na tátův koňak
- krade dětem na pískovišti piškoty
- občas hrozně bečí v tramvaji
- nechce si nechat po koupání féňovat vlásky

Musela zakročit máma a vysvětlit čertovi, že na tom není ani špetička pravdy a já si zasloužim od Mikuláše ten čokoládovej a ne bramborovouhelnej balíček. Jenže během čtení z knihy hříchů mi tak vyschlo v krku, že ani nevim, jestli pak ta čokoládička byla dobrá, kdybyste toho čerta viděli...

S křížem po funuse se pak asi za 10 minut vrátili tátové. Škoda, že ti letos z Mikuláše nic neměli.

Udílení cen

 

Byli u nás kámoši: Matylda, Ondřej, Mikuláš a Nina a bylo to super. Hroznej brajgl, spousta dárků, křik, dupot, honění na motorkách, přetahování o hračky - pravá a nefalšovaná babypárty na druhý narozky.

Vyhlašujeme ceny našeho rodičovského sdružení:

Nobelovu cenu míru si zaslouží ten dobrodinec, který vymyslel vlhčené ubrousky. Rodiče batolat jistě chápou a sdílejí naši vděčnost onomu géniovi, kterého si vážíme více než leckterého kulturního pionýra. Vivat!

Cenu za mírnost a trpělivost si zaslouží Ondrášek, který s klidem antického mudrce přestál všechny útoky pištících, rozjařených a divokých holčiček na naší párty. Ondro, máme tě rádi!

Cenu za statečnost a věrnost dostává Jary, který je ochoten se s námi všemi i nadále stýkat a našel odvahu docházet do našeho kruhu přátel divoké zvěře. Jary, máme tě rádi! Zachovej nám přízeň.