Za kulturou

Když je venku hnusně, tak chodíme v neděli na výstavy. Moc mi to nevadí, protože cestou na výstavu si obvykle spinknu ve svém home caffé Sicily, po vyspinkání nejdřív vydyndam a vzápětí vybryndam džusík a pak už teda následuje ta kultura.

Obzvlášť sympa jsou výstavy v Obecním domě. Ať tam vystavujou jakékoliv absurdity, tak jeden exponát má u mě vždycky úspěch: Miluju ty jejich schody! Naštěstí jsou součástí všech výstav, takže i tý současný o secesním umění. 

Na rozdíl od jiných exponátů, na schody šahat můžete. Já na nich řádim tak důkladně, až po mně kustodka a biletář házejí pohoršeně-rozhořčené pohledy. Ale jinak už jsme staří známí a svého druhu přátelé, takže oni vědí, že budu buď řádit v předsálí na schodech, nebo v sálech mezi exponáty. Myslím, že podstatě tohoto obchodu není těžké porozumět. A po několika mírných třenicích, máme se zaměstnanci Obecního domu jasně rozdělené sféry vlivu. Je přece pěkné si vyjít vstříc.