Už je to douho, víc než měsíc, ale stále mi zní v uších jeho hlas. Už jsme daleko na severu, já však stále vidím jeho barvu, stačí zavřít oči. Je modrá a šedá - jako moje duhovky v zrcadle. Chceš-li si připomenout jeho vůni, přivoň si do mých vlasů. Někdy, když usínínám, jako bych stále cítila na kůži zrníčka písku z pláže. Moře je to, co šumí v mých myšlenkách, když se koukám z okna jakoby nikam dnes v zimě.
Cítím, jak mě do chodidel pálí černé kameny vlnolamu a vidím jasně: moře, země, nebe a slunce. Kreslíme do nekončícího pískoviště obrazy: prasátko, krokodýl, rak, bagr. Odpoledne, než dorazí příboj, je ještě jednou potkáme a pak si je vezme pěna Atlantiku. Běžíme po pláži a křičíme: „Koupat!“
Vánoce jsou moc prima, leč ty letošní a všechny příští jsou již jiné než ty minulé. Nejsem si jista, jestli bych všechny dárečky nevyměnila za kus písčitého pobřeží, poryv slaného větru a pohled na nekonečný oceán.
Tedy šťastné a veselé, milý čtenáři. A nezapomeň zítra na moře.
Žádné komentáře:
Okomentovat