pátek 30. března 2012

!!VAROVÁNÍ!!

Ursus Arctos

Na Vysočině, zejména v okolí Pelhřimova, Křemešníku a Červené Řečice, byl spatřen medvěd. Jde pravděpodobně o druh Ursus Arctos, který se k nám zatoulal ze Slovenska. Jedná se o dravou šelmu a při setkání s ním je třeba být extrémně obezřetný. Hrozí zvýšené riziko poslintání, poprskání, ve výjimečných případech i počurání, proto ho nedrážděte, nepřipoutávejte k sobě pozornost a potichu opusťte medvědí revír. Je-li vám život milý, vyvarujte se podobných riskantních kousků, které podstoupil neznámý dobrodruh na fotografii níže, aby ulovil exkluzivní snímek s dravou šelmou. V období jara jsou medvědi vyhladovělí, a proto extrémně NEBEZPEČNÍ.

Neznámý odvážlivec s šelmou.

pondělí 26. března 2012

Líný čas


Počteníčko na terase
Kávička na houpačce

Je to vlastně pořád stejné. My, rodiče, popíjíme kávičku, čteme kratochvilnou literaturu, vedeme předlouhé nerušené rozhovory a Andulka je hodná. Buď spinká, nebo si roztomile hraje s kroužkama či dráčkem Zoubkem. Sem tam se všichni líně protáhneme a dáme si dlouhého šlofíka. Zatímco se Andulinka sama zabaví na dece studováním prvního jarního podbělu, my s tátou dumáme, jakou volnočasovou aktivitou vyplníme stále se prodlužující dny. A kilometry a míle jarního času se loudavě šinou okolo nás.
Každý, kdo má malé děti, to určitě zná.

středa 21. března 2012

V zolo

Tulim tučňáka.

Taky jste si tak bezvadně užili ten jarní víkend? Já jo! Vzala jsem naše do zolo. Začalo to dost dobrodružně, máma sedla se zarputilým výrazem za volant a jako že pojede ona. V tu chvíli jsem radši začala dělat, že spim, a v duchu jsem si pořád opakovala Óm karaya namo namahá Óm karaya namo namahá. Teď můžu říct, že tahle mantra fakt funguje, protože jsme dojeli v pořádku.
U vchodu jsem se trochu vyděsila, protože za mě nechtěli vstupný. Začalo ve mně klíčit podezření, že si mě budou chtít nechat, že maji třeba nedostatek frožů v pavilonu frožů.
Bezvadný to bylo u vepře. Táta mě vyndal z kočárku, abych se na něj mohla kouknout hodně zblízka a nakonec mi došlo, že jsou si s tátou hoodně podobný. Oba jsou silný, mocný, štětinatý a tajemný.
Za vepřem jsem usla a probudila jsem se až u Pavilonu malých živočichů. Tam jsem se cítila obzvlášť dobře, protože jsem sama taky malý živočich. Pak jsme pozdravili ještě pár tuleňů, tučňáků, tukanů, tarbíků a tapírů a byl pomalu čas vyrazit domů do džungle. Dost jsem si oddechla, když se našim podařilo mě propašovat ven, bylo to o froží fous. Fandíte frožům?

pondělí 19. března 2012

Guangovky

Guan gó!

Máma si už rok a půl stěžuje, že v ložnici nejsou žádné pořádné hodiny. Ale věci se mění každou chvílí, a tak se v proutěném koši vedle rodičovské postele zabydlely Guangovky. Guangovky patří do rodiny tzv. smart clocks, které si ničím nezadají se známějšími smart phones. Je to dost žhavé zboží, vyložená podpultovka, proto se objednací lhůta pohybuje okolo 9 měsíců. A protože jsou smart, tak dobře vědí, že je výhodné být o hodinu a půl napřed. Tátův budík začíná vrčet v 6:50, ale Guangovky budí pravidelně už v 5:20. Kdo by nechtěl mít fóra půl druhé hodiny, že? Vždycky, když se znova ozve guan goo kvak groo ííí jé guan, všichni v jungli už vědí, že začíná nový den (Guangovky jsou nekompromisní a nefunguje u nich funkce Odložené buzení). Jsou taky ekologické, místo na baterky jedou na mlíko. Oproti standardním zastaralým typům hodin mají jen jedinou nevýhodu, asi tak 3x denně se poserou, ale věříme, že i tuhle konkurenční nevýhodu vývojáři ze Silicon Valley brzy odstraní. Guan gó - dobré ráno!

pátek 16. března 2012

100 - moudrost věků

Saunování paciček je žůžo. Doporučuji!
V pondělí jsem oslavila významné životní jubileum. Bylo mi 100. Ale né let, 100 dní. Doma jsme měli takovou menší oslavu, kterou jsem skoro prospala, protože jsem ještě odpoledne byla s mámou a s babi na čoko v Červený židli. Taktně nebudu komentovat to nevzhledný, legrační kolečko, který máma vydávala za můj slavnostní dort (jó, fakt díky mami, snaha se cení) a radši se s vámi podělím o nabytou životní moudrost a zkušenost.
1. Zásadně nevěřte doktorům. I když se na ty legrační šášuly v bílým přátelsky usmíváte, oni se vám odvděčí leda tak pigárem do prdelky.
2. Plenky se přes den vyměňují zhruba ve tříhodinových intervalech. Tuto informaci oceníte při plánovaní komfortního posrání do čerstvé, právě vyměněné plenečky.
3. Pěstujte výhodná spojenectví, nejlépe třeba s babičkama, nebo jinýma osobama, které snadno podlehnou šarmu tříměsíčního roztomilátka. Nikdy nevíte, kdy bude třeba něco tvrdě vyjednat s rodičema a u babiček cítím silný spojenecký potenciál.
4. Pamatujte, že rodiče se vždycky snaží urvat chvíli pro sebe. Chtějí krafat spolu, čučet do knížky, nejčastěji ale jen tak čučet do prázdna (to někdy dělá táta, když přijde v sedm večer z celodenní sóloprocházky). Nejspolehlivější obranou proti tomu je hurónský jekot - pozornost zaručena.
5. Doporučuju bránit se všemi možnými prostředky proti běžným nespravedlnostem: stříhání nehtíčků, cvičení s kyčličkama, kapání kapiček kamkoliv (obzvlášť vypečené je, když se vám podaří, že ty do pusy přistanou v uchu, ty do ucha ve vlasech a ty poslední si místo do oka najdou cestu do pusy.) Velmi bych zvážila, zda některé z nastíněných aktivit nejsou zralé na zásah odpovědných úřadů.
6. Poslednín rada nad zlato: I přes všechny mouchy je to u rodičů stejně nejlepší. Nikdy se nenechte přemluvit k nějakému hloupému osamostatnění. Kdo by vám utíral prdelku a pral punčocháčky? Kdo by vás uspával?  A jak by to asi bylo s jídlem, když je máma s mlíčkem daleko, he?
Takže dovolte, abych si závěrem pogratulovala a popřála si všechno nejlepší a dalších šťastných 100 let. Vaše Anna.

středa 14. března 2012

100 dní ve funkci

Ich bin ein sycek.
Přepis projevu na straně 7
Politologická analýza v rozhovoru s naším hostem MK na straně 8

Strana 7
Ueeega!
Küüüaaandagééé, anggrrrriiiíííchrrrongkgkg.
Haaauue. Gkrrrooonddddffffffff?
Kvak.
Ondgrůůůů e ííííííííí. Ahoj.
Mmmh mmmhhh mmmhhhhhhh hhh – ueeega.
Leguán?
Íííííííííííííííí! Rtssechaa rrrrrchchcchchc heeeee angggh.
Gompf gh gompf aaaeaeaea.
Eeee.

Strana 8
G: Dobrý den, pane MK, vy jste specialista na mezinárodní vztahy, můžete extrahovat hlavní poselství uvedeného projevu?
MK: Ale jistě, hlavní věc je samozřejmě to s tím vdolečkem. Když někdo hned na začátku svého projevu upozorní, že je vdoleček, nenechává nikoho na pochybách. To je, myslím, pro budoucí směřování jungelské zahraniční politiky směrodatné.
G: V mezinárodních kruzích se nicméně něco podobného očekávalo. Je toto sdělení tedy natolik překvapivé?
MK: Tak je samozřejmě rozdíl mezi tím, když se očekává neočekávané, a když se očekává očekávané. Takový vdolečkový coming out per se uvádí v současném milieu expektace všech zainteresovaných aktérů na komparabilní niveau a to un bloc!
G: Hmpf. Nerozumím zcela přesně vaší odpovědi. Asi mluvíte nějakou hatmatilkou.
MK: Grrmggff, chcete snad zatahat za váš chápavý ocásek, vy primátore?
G: Eeek? Oook, oook, okkk! Asi vám dám pohlavek.
Plesk.
MK: Huííhéé, grmpff, haííí! Katana!
Bum.
G: Uáááííí, grnggaaff! Gompf gh gompf aaaeaeaea.
Čaf, čaf.
MK: Leguán!
Řach! Prásk! #&@^)#^ Plesk, plask. Quak? &*(#*^$) Ueeega! *&(#()& Legu8n.

Zde zahraničněpolická analýza projevu končí. Děkujeme panu redaktorovi Goriliášovi za rafinované otázky a našemu hostu MK za ještě rafanovitější odpovědi.
Hlavně tiše, tiše!

sobota 10. března 2012

Chic chick aneb fešné kuře

Zima už se líně koulí pryč a v posledních dnech svižně přihopsalo jaro. Šak sami víte. Těžké smutné vlňáky předávají vládu veselým barevným utíkáčkům a vyvstává otázka: Co oblíct pod ně? Můžete se nechat inspirovat mými jarními fashion tipy.

Hitem jara jsou rozhodně klobouky. Plně nahradí obyčejnou čepičku a navíc se zbavíte tý protivný šňůrky, která se váže pod bradičkou. Doporučuji provázet nasazování čepičky hurónským křikem, okolí dříve či později pochopí, že toužíte po elegantním jarním kloboučku.

Přes zimu kralovaly šatníkům zvířecí vzory a ani na jaře se jich nemusíte vzdávat. Ukliďte leoparda či zebru, jaro přeje kuřatům a mědvědům. Motiv kuřat se nově prosazuje zejména na punčocháčkách a hadrových plenečkách - takže neváhejte.

Nechte pro jednou dupačky doma a na jarní špacír natáhněte něco stylovějšího, třeba šatičky. Dona Karan to letos vidí v divokých šťavnatých odstínech, já spíše preferuji pastely. Ty dají vyniknout roztomilosti, něžňáskovi v růžové nikdo nic neodmítne. Snadno se stanete středem pozornosti a budete si moct diktovat, kdo a jak vás bude chovat: praktisch und bequem.

No a co vytváří pravou eleganci? Bez čeho není dáma dámou? Správně, klíčem k dokonalému promyšlenému looku jsou dopňky. Proto byste rozhodně neměli zapomenout na trendy dudan s jarním vzorem v zářivých barvách.

Chic chick přeje fešné jaro! Buďte fit.

úterý 6. března 2012

Drsnej odjezd

Nikam nejedu!
Sobota ráno byla bájo. Vlastně taková jungelská klasika. Postýlkovala jsme se dlouho s našima, kulila jsem se, koníčkovala jsem, pak cvičendo, kojendo, okounění, pohoda. Myslela jsem, že nás čeká další bezvadnej domácí víkend.
Jenže hned po snídani doma nastalo boží dopuštění, který začalo tátovým zavelením: „Tak jo, balíme.“ Máma běhala po bytě jak zmatená včela, nosila věci z místa na místo a pak zase zpátky. Moc mě to nebavilo, takže jsem si hrála se špendlikem. Zpozorněla jsem až ve chvíli, když jsem zaslechla: „A vejde se jí tam i přebalovací pultík?“, „Jaký jí mám zabalit hračky?“ nebo „Máme dudana?“ V tu chvíli mi to docvaklo. JEDOU MĚ VRÁTIT! Proto balí všechny moje věcičky.
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, až mě máma vzala a posadila mě do autosedačky. Dole v garáži už stálo auto, který bylo až po střechu naložený, byl tam můj složenej kočárek, vanička, kosmetika, oblečky, plenečeky... a nakonec já. Strašně jsem se bála. Bylo mi to fakt hrozně moc líto. Moc jsem si přála, aby si mě naši nechali. Ale já vim, proč mě chtěji vrátit. V pátek jsem bečela u večeře a pak mi museli hned dvakrát krátce za sebou měnit plenku. Ve čtvrtek jsem čtyřikrát vyplivla dudana na zem a táta ho musel sebrat a čtyřikrát umejt a tvářil se u toho trochu otráveně. Myslela jsem, že je to legranda a teď to mam. Budu muset do miminkovskýho secondhandu a tam mě budou okukovat jiný maminky a tatínkové. Budou se vyptávat, proč je tahlenta holčička vrácená a pan prodvač jim řekne, že bečela u večeře a plivala dudany, to víte druhojakostní miminko, ale je na něj veliká sleva! Néé já nechci, já nechci bejt vrácená! Béééééééééééééééééééééééé!
Uff, nakonec zůsltali táta a máma se mnou. Nejelo se totiž do secondhandu, ale mířili jsme do lázní na skvělej prázdninovej víkend. Bylo to o fous. U večeře jsem tentokrát ani nemukla. Pro jistotu.

sobota 3. března 2012

Frož (něco mezi mrožem a žábou)

Kde je frož, eeee?
Frož.












Jsem frož.
Je to živočich.
Frož čichá – čichá slanečka, když je nablízku – čichá makrelu, když je v dáli. Pozná, když se děje něco legračního, je uražený, když se mu děje nespravedlnost. Ano, správně, když se děje nespravedlnost, to je pak nejvíce nafouklý, avšak jediným mocným „Quááx!“ dokáže opět nastolit řád a soulad.
Hodně se směje a směje se rád. Nejvíc se směje, když jsou všichni doma, pak se frož dokonce pekelně řehoní: „Eeeeee!“
Baští. Umí se hodně přisát a má tah. Někdy žužlá žížalkám prdelky. Je to trénink, ještě je totiž nepřekousne, ale to se spraví.
Moc nebulí, je statečnej. Ale někdy, zvlášť, když je nebe smutný tak, že srdce usedá, pláče. Kňourá, ani moc neví proč.
Frož se koupe – nikoli ve vaně, jako ostatní mrňavá zvířátka – koupe se na koupališti. Neohroženě vstupuje do nezčeřené hladiny bazénu a řádí. "Ho, ho, ho , hoooo, guarganaaa, qurxidooon!!!" Řádí tak, že všem ženám na pobřeží tuhne krev v žilách. (Teda aspoň mámě, přičemž se musí nechat, že byla na pobřeží jediná.) "Uaaaaa!"
Je obratnej a daleko doskočí! Je silnej a má ostrý kly! (Zatím nemá klíčky.) Je to postrach oceánů a moří, jezer a tůněk, bazénů a vaniček, prostě veškerých vod na zemi pod zemí! Ach boj se, čtenáři, boj se a strachuj, že tě jednou navštíví při tvé podvečerní koupeli.
Balí se do ručníku. Hodně se musí zachumlat, aby mu nebyla zima cestou do postýlky. Taky se musí namazat olejíčkem, aby byl jako safiánek.
Frož spí. Frož sní.
Tebe sní.
Chrr...pššš...