Frož (něco mezi mrožem a žábou)

Kde je frož, eeee?

Frož.

Jsem frož.
Je to živočich.
Frož čichá – čichá slanečka, když je nablízku – čichá makrelu, když je v dáli. Pozná, když se děje něco legračního, je uražený, když se mu děje nespravedlnost. Ano, správně, když se děje nespravedlnost, to je pak nejvíce nafouklý, avšak jediným mocným „Quááx!“ dokáže opět nastolit řád a soulad.
Hodně se směje a směje se rád. Nejvíc se směje, když jsou všichni doma, pak se frož dokonce pekelně řehoní: „Eeeeee!“
Baští. Umí se hodně přisát a má tah. Někdy žužlá žížalkám prdelky. Je to trénink, ještě je totiž nepřekousne, ale to se spraví.
Moc nebulí, je statečnej. Ale někdy, zvlášť, když je nebe smutný tak, že srdce usedá, pláče. Kňourá, ani moc neví proč.
Frož se koupe – nikoli ve vaně, jako ostatní mrňavá zvířátka – koupe se na koupališti. Neohroženě vstupuje do nezčeřené hladiny bazénu a řádí. "Ho, ho, ho , hoooo, guarganaaa, qurxidooon!!!" Řádí tak, že všem ženám na pobřeží tuhne krev v žilách. (Teda aspoň mámě, přičemž se musí nechat, že byla na pobřeží jediná.) "Uaaaaa!"
Je obratnej a daleko doskočí! Je silnej a má ostrý kly! (Zatím nemá klíčky.) Je to postrach oceánů a moří, jezer a tůněk, bazénů a vaniček, prostě veškerých vod na zemi pod zemí! Ach boj se, čtenáři, boj se a strachuj, že tě jednou navštíví při tvé podvečerní koupeli.
Balí se do ručníku. Hodně se musí zachumlat, aby mu nebyla zima cestou do postýlky. Taky se musí namazat olejíčkem, aby byl jako safiánek.
Frož spí. Frož sní.
Tebe sní.
Chrr...pššš...