Jak to všechno dopadlo?

Tolik lidí u nás doma? Hmmm!

Bezvadně! Takže.
a. Na ortopédii mě děsně chválili, že moje kyčlička je zase v olympijský formě. Aby ne, když jsem tak poctivě cvičila (no dobře, táta a máma na tom cvičení taky mají jistou nepatrnou zásluhu). Největší radost ta zpráva udělala panu čápovi. Myslim, že si tááákhle oddechl a šel to s outloněm zapít. (Hádám, že tou rezatou whisky. Kdyby tedy náhodou veverkám nebo pyžmoňům dorazilo tchoře, tak vědí, na koho se obrátit.)
b. Už umim říct leguán.
c. Táta měl včera oslavu narozenin a pekelně mu to tam slušelo. Mně to taky pekleně slušelo. A mámě to slušelo ze všech nejvíc. (Jasně, všem tetám to slušelo nejvíc. Oukej?) Byla u nás spousta lidí, skoro jako v kavárně. Dost bedlivě jsem sledovala, jestli ještě někdo umí říct leguán, ale jsem asi fakt jediná. A taky jsem doufala, že mě někdo vyzve na souboj v pasení hříbátek. Pche, nikdo si netroufnul! Takže jsem celej večer pásla jenom já a dost frajersky mi to šlo. Asi to nikdo jinej neumí.
d. Parádní bylo, že na párty byla přes telemost i teta Míša, která je v Anglii.
e. Oslík se bezvadně rozperďasoval: lehce se usmíval, pokyvoval hlavou do rytmu hudby a dokonce přešlapoval z kopýtka na kopýtko, jakože tanec. Jen tam teď máme vytancovanej důlek.
f. Snad jenom strejda Honza byl trochu z konceptu a odcházel odsud jak smutný rytíř. Asi to chytil od oslíka. Ach jo. Ale jinak fakt bombézní akce.