V úterý, kdy se ještě na chvíli dalo jít ven, aniž by mámě přimrzaly ruce ke kočárku, jsme byly pozvaný na mejdan. Jo, moje první mejdlo v životě. Jela jsem zase v těch gratulovacích šatičkách, protože to byl narozeninovej mejdan. Moje kámoška Evi slavila rok, je to už velká holka, šestkrát starší než já. Moc jí to seklo, dost jsem jí záviděla ty cool lacláčky s Večerníčkem.
Moc se mi na tý párty líbilo, hrála prima muzika, do rytmu jsem si šermovala pacičkama a všude okolo byl bezva šrumec. Spousta krásnejch tet tam spolu brebentilo o všem možným (o dětech, svatbách, rozchodech, o jinejch tetách, co tam nebyly), a mezi něma působil trochu ztraceně strejda Martin, kerej tam byl jedinej strejda. Ale byl hrozně statečnej, to zas jo. Taky jsem se chtěla zapojit do hovoru, ale skoro si myslim, že mi nikdo moc nerozuměl, čemuž nerozumim zase já. No ale všichni na mě byli jinak strašně hodný. Odcházeli jsme až děsně pozdě, skoro v půl devátý, kdy se normálně už chystam doma na koupando a večerní mazlení. Pak se mi o tý kráse ještě celou noc zdálo... o zářícím dortu, spoustě nazdobených dobrot, blýskavých skleničkách, lítající Evičce, o veselých tetkách...chrr pššš.
Žádné komentáře:
Okomentovat