 |
| Tulim tučňáka. |
Taky jste si tak bezvadně užili ten jarní víkend? Já jo! Vzala jsem naše do zolo. Začalo to dost dobrodružně, máma sedla se zarputilým výrazem za volant a jako že pojede ona. V tu chvíli jsem radši začala dělat, že spim, a v duchu jsem si pořád opakovala Óm karaya namo namahá Óm karaya namo namahá. Teď můžu říct, že tahle mantra fakt funguje, protože jsme dojeli v pořádku.
U vchodu jsem se trochu vyděsila, protože za mě nechtěli vstupný. Začalo ve mně klíčit podezření, že si mě budou chtít nechat, že maji třeba nedostatek frožů v pavilonu frožů.
Bezvadný to bylo u vepře. Táta mě vyndal z kočárku, abych se na něj mohla kouknout hodně zblízka a nakonec mi došlo, že jsou si s tátou hoodně podobný. Oba jsou silný, mocný, štětinatý a tajemný.
Za vepřem jsem usla a probudila jsem se až u Pavilonu malých živočichů. Tam jsem se cítila obzvlášť dobře, protože jsem sama taky malý živočich. Pak jsme pozdravili ještě pár tuleňů, tučňáků, tukanů, tarbíků a tapírů a byl pomalu čas vyrazit domů do džungle. Dost jsem si oddechla, když se našim podařilo mě propašovat ven, bylo to o froží fous. Fandíte frožům?
Žádné komentáře:
Okomentovat