Spolu na víně

Mission: prožít romantický večer u vína
Hlavní překážka: eee...radši tomu nebudeme říkat překážka, nebo se Andulka urazí
Vybavení: opičák Morgan, sladké bumbání, kůrečky od chleba, kašička, lžička, mistička, náhradní plenečka

Teplý letní podvečer, jižní Morava, víno, jež zde teče snad i z vodovodních kohoutků... Ideální konstelace k tomu prožít krásný dovolenkový večer a zajít si spolu na sklenku výtečného ryzlinku.

Doma zastáváme názor, že DÍTĚ NENÍ OMEZENÍ a že se většina akcí DÁ ABSOLVOVAT S NÍM. Na přípravu k odchodu máme vyhrazeno 25 minut. 21 minut a 30 vteřin padne na svlékání, mazání, přebalování, oblékání a balení věciček naší paní Čiči. Nám na přípravu s přehledem stačí zbývající 3 a půl minuty - máme už přece jen nějakou praxi.
Vyrážíme a zdá se, že frožinka právě dostává náladičku. Už cestou po schodech natahuje, teskně hýká a kope tátu do břicha. Rozhodně nic nevzdáváme a věříme, že se to co nevidět zlepší. Venku uděláme drobný ústupek a místo romantického držení se za ruku bere táta frožinku na koně. Přece jen stále máme před sebou skoro celý romantický večer.
V Mikulově na náměstí zahájíme ve své oblíbené vinárně decinkou růžového. Froží nálada se stále příliš nelepší, ale nic se neděje. Vinárna má moc hezký dětský koutek a tak nejdříve společně a později na střídačku Andulku houpeme v provazové houpačce na dvorku. Není třeba zoufat, byl to pouze začátek a romantika přijde na degustaci v restauraci Galant.
Froží nálada se opravdu významně zlepšila. Co zlepšila, je výborná! Frož je pekelně rozperďasovaný, směje se na celé kolo a chce si hrát. Cestou do Galantu si vlasně ani nestihneme všimnout, že na náměstí hraje kapela, že bychom si mohli s tátou krásně zatančit pod širým nebem. Nevšímavě míjíme všechny kavárenské, restaurační i vinárenské zahrádky. Místo toho hrajeme ceou cestu na kuk, na kabaret, na splašené koníčky, takhle jedou dámy..., zkoušíme (opět bez odezvy) paci paci, vysazujeme frože na koně a zase ho sundaváme. Pomalu opouštíme naději, že by frož po cestě do restaurace mohl usnout. Nic se neděje, uklidňujeme se, že spící mimina jsou nudná a člověk s nimi neužije žádnou legraci, že.
Lichá se ukáže být i naděje, že frožince výborná nálada vydrží po dobu degustace. Pomalu ale jistě přichází předspinkací rozmrzelost, mudlání očiček... Na našem stole přistává výběr pěti vzorků ze 77 nejlahodnějších vín republiky. Naše první slavnostní přiťuknutí je obdivuhodně synchronizováno s vypuknutím Aňoušího řevu. Nedá se nic dělat - máma odchází nosit. Táta mezi tím sám ochutnává první vzorečky. Máma se vrací ke stolu, táta přebírá Andulku a odchází nosit on. V rychlosti mámu informuje o svém názoru na první tři ryzlinky a už ho křik nabírající na síle upomíná, aby neotálel. Po chvíli se táta vrací, proběhne neúspěšný pokus o usazení Andulky do dětské židličky. Fígl s kůrečkou hned prohlédne a šlehne po nás pohledem, který říká, že rohlíkem se teda opít nenechá. Máma začne u stolu chystat kašičku s výsměšným názvem Hajaja. Více méně úspěšně proběhne krmení, po němž je ale zase vyžadováno předspinkací hraní. Proto máma vezme Andulku k volnému stolu a na něm hrajeme bouchání Morganem a ožužlávání papírových reklam. Táta sám u degustačního stolu vyhodnocuje svého favorita. Jednoznačně se rozhoduje pro vzorek C, což taky mámě sdělí prstovou abecedou, aby na ni nepořvával přes půl restaurace. Poté odhází přebalit posranou plenečku a máma v mezičase také dodegustuje
No a pak, milé děti, je čas jít spát. Všichni vyrazíme vstříc našemu hotelu a po obvyklém večerním sedmiboji svlíkando-koupando-mazando-cvičení kyčliček-oblíkando-kojendo-spinkando se táta s mámou unaveni, ale šťastni poprvé za večer v posteli chytí romanticky za ruce.