Cirkus Havrlanto

Velevážené obecenstvo, vznešené dámy, ctění pánové,
nenechte si ujít největší spektákl od Egypta až k Faerským ostrovům. Do vašeho městečka právě přijíždí světoznámý Cirkus Havrlanto.
Těšte se na neuvěřitelné taneční kreace selecího muže Forsiho Forsána, tajte dech při vystoupení křeččí smečky pod vedením krotitelky Mummy. Ovšem nejnevídanější, nejdivočejší a nejneotřelejší numero předvede naše hvězda, slavná, tajemná a krásná Frožandýna.
Slečna Frožandýna okouzlila šejky v Arábii, sultána v Turecku i ruského cara. Frožandýna je veleznámá artistka a jen pro vás předvede nejnebezpečnější číslo ze svého repertoáru: CHŮZI V BOTÁCH (bez držení).
Dospělí 300 Kč, děti, penzisté a vojsko za polovic.
Děkujeme za dobrovolné příspěvky na krmení zvěře.

Před rokem a nyní



1                                   2                                    3    



Vánoční speciál pro mé čtenáře: Vidíte před sebou tři fotografie. Jedna z nich je o rok starší než ostatní dvě. Dokážete podle jemných indicií odhalit starší snímek?

Řešení: 1. fotografie je o rok starší. Napoví vám vyšší množství šedin na tátově hlavě na fotografii č. 2. a více vrásek na mámině tváři (foto 3), já jsem vcelku beze změny.




Máma má volno II.

Krátce před tím, než máma opravdu odejde, se táty zeptá: "A opravdu budete vařit? Nechcete radši koupit skleničku výživy?" Táta její obavy odmávne a navrch se tváří trochu dotčeně, že ho máma podceňuje: "Obědváte přece masíčko s bramborem a do toho zeleninu, ne? Nic složitýho." Máma je částečně uklidněna, poslední kontrolní otázka: "A tušíš, co jí máš oblíct?" Teď se táta ale opravdu skoro rozzlobí: "Ale jistě! Něco pohodlného, teplého a hezkého. A jdi už." Za mámou se zaklapnou dveře a my máváme z okna.

1. zatěžkávací zkouška: Posrání
Plná plenečka? Obrovská nálož? Pokladů až nad hlavu? Pro moderního otce žádný problém. V těchto chvílích jsou vlhčené ubrousky tátovým nejlepším přÍtelem. Táta je odborníkem na péči o dětskou pokožku, čili mu neuniklo, že po výměně plenky je třeba prdelku namazat prdelkovým krémem. Ajajaj. Nějak ho nemůžeme najít. Proto se táta vydá do koupelny, aby zde zvolil náhradní řešení. Nabízejí se dvě možnosti: jeho balzám po holení a mámim (nekřesťansky drahý) krém proti vráskám. Chce snad někdo, aby měla frožinka na prdelce vrásky? To si přece nikdo nemůže přát! Proto krém proti vráskám vítězí. Táta ho nabere pořádnou dávku, aby se frožík neoprudil, to by pro tátu jako pečovatele nebylo dobré vysvědčení.

2. krizový moment: Převlíkando
Převlíkando se nakonec ukáže jako těžší úkol, než si táta prvně představoval. Při pohledu do skříně táta vidí jen nepřebernou spoustu šatiček, barevných bodýček, pestrých punčocháčků... Kdo se v tom má vyznat? Hodí oko na Andulku a usoudí, že to pyžámko se sovičkama jí náramně sluší. Pohmatem ohodnotí materiál jako velmi hřejivý a i střih vypadá nesmírně pohodlně. Podtrženo sečteno: pyžámko naprosto vyhovuje všem požadavkům. Proto v něm frožinka zůstává.

3. hlavní úkol: Uvařit oběd
Na tuto chvíli je táta vyzbrojen vědomostmi i schopnostmi. Ví, že a) frožinka obědvá trojkombinaci maso, příloha, zelenina, a pak že b) v módě jsou regionální potraviny s jasným původem. Proto se rozhodne pro návštěvu sobotního trhu. Frože v pyžamu oblíkne do medvěda a vyrazí. Paní u uzenin je z frožinky úplně vedle, je prostě nadšená. Chce si ji půjčit. Táta svolí, protože kromě potřebného sociálního kontaktu pro Andulku to znamená i deset minut na rychlou kávu a přečtení sobotních novin pro něj. Paní od salámů si bere frože a kamsi odchází.

Paní kupodivu nebyla členkou gangu, který unáší děti na orgány a po deseti minutách přichází frože v pořádku vrátit. Táta je spokojený, ranní káva mu vyloženě bodla. Obhlídne sortiment uzeninového stánku a do oka mu padne lákavě vypadající bavorský salám. O jeho původu dostatečně vypovídá už jeho název, jedná se tedy a regionální masný výrobek. Táta je na na svůj výběr pyšný.

Doma bavorský wurts osmahne na pánvičce, ve friťáku usmaží připravené brambory a aby mohl s klidným svědomím říct, že uvařil oběd se zeleninkou, přihodí k tomu dvě kyselé okurky. Na lince jsou sice připraveny růžičkové kapustičky a fenykl, ale ty táta identifikuje jako vánoční dekoraci a víc jim nevěnuje pozornost. Naloží si sobě a oddělí porci pro Andulku, kterou posléze řádně rozmixuje. Tak to mají miminka ráda.
Andulka je zaskočena novými a nečekanými chuťovými vjemy, ale docela jí to jede a spořádá celou mističku.

4. cvičení trpělivosti: Uspávání
Máma má na tomto poli zřetelnou výhodu, protože frože nakojí a on usíná. Táta musí být vynalézavější. Zvolí metodu uzpívání. Zavrhne provařené dětské songy, třeba písni Ovčáci čtveráci stejně nikdo vlastně nerozumí a přezpívá soundtrack z filmu Easy rider. Funguje to skvěle. Frožinka sladce spinká a máma se vrací z kávičky.

Umínila si, že bude tátovi plně důvěřovat a nebude se snažit pátrat po zbytečných detailech. Mírně znervózní, když ji do nosu udeří těžký pach přepáleného oleje. Ale mávne rukou. Proč by si dospělý muž, vědomý si všech možných zdravotních rizik, nemohl udělat jako chuťovku po normálním obědě kousek smaženého salámu, ne?
Trochu se podivila, že byl táta natolik pečlivý a frožinku převlíkl do pyžámka i na odpolední spinkání. Vduchu se zastyděla, že ona sama ji odpoledne už na spinkání nepřevlíká.
Jediný opravdový šok mámu čekal večer, kdy nahlédla do krabičky se svým prémiovým krémem proti vráskám. Nedokázala si ten úbytek rozumně vysvětlit. Ale... něco jí intenzivně napovídalo, ať po ničem nepátrá.

TÁTA TO ZVLÁDNUL SKVĚLE!

Satu

Ještě než vám dopovim, jak to u nás doma vypadá, když má máma v sobotu dovolenou z mateřské dovolené, řeknu vám něco o Satu. Nejdřív kvíz pro chytré hlavy. Dole je několik možností, co by Satu mohlo být. Zkuste si tipnout. Pomoci by vám mohla malá grafická nápověda.

Satu je

a) nový chvat Aikida, kterým likviduju své protivníky
b) druh sushi, který jsem měla včera k večeři
c) můj oblíbený indický spisovatel
d) moje nová finská chůva
e) německy "Ahoj!"
f) portugalsky "Všímej si laskavě svojí papriky."

Víte už? Tipli jste si? Ti bystřejší už určitě tuší. Pro ty ostatní prozradím, že d) je správně. Satu je moje nová prima chůva. Včera u nás byla prvně a hned jsme si báječně rozuměly. Pominu fakt, že jsme si všichni včetně ní všimli, že já a Satu jsme si podobnější než já a ... (doplňte si libovolně kteréhokoliv z mých rodičů). Takže ve výsledku vypadam trochu jako miniSatu. Hned jsme taky probraly některé naše názory na umění, politiku, společenskou situaci a samozřejmě vývoj cen akcií atp.

Za pozoruhodný považuju zejména tanto Satuin názor na moderní evropské vodohospodářství: "Tällaista järveä nimitetään laskujoelliseksi järveksi eli läpivirtaamajärveksi. Sen vastakohta on umpijärvi, josta vesi poistuu haihtumalla ja mahdollisesti maaperän läpi tihkumalla. Umpijärvi, johon tulee vettä jokea pitkin, on päätejärvi."

Ale samozřejmě i k takto pregnantně vyjádřené myšlence se nabízí podotknout: "Jos laskujoettomaan suolajärveen tulee ajoittain hyvin vähän jokivettä, sen rantoja peittää välillä vesi, välillä suolakarsta. Tällaisia järviä on Pohjois-Afrikassa, Keski-Aasiassa ja Australiassa aavikoiden reunoilla. Nämä ajoittaiset järvet tunnetaan usealla nimellä. Niistä käytetään nimitystä sebkha, takyr tai salar."

Nesmírně inspirativní, že? Co si o daném tématu myslíte vy? Rozprouděte diskuzi.

Máma má volno I.

                                           Je sobota. Já mám nějaký děti?      Je sobota. Hospodaříme doma ve dvou.

Dnes je sobota a to u nás znamená jediný: máma má volno!

Vstaneme si jako dycky, když se nejde do práce. Už jsem velká holka a vím, že táta nechodí na žádnou bezvadnou dlouhatánskou sólo procházku, alébrž že chodí prodávat drahocený čas svýho života někam do baňky, kde spostu hodin kdovíco dělá, sem tam vyfotí stále stejný výhled na Frankfurt a to je vše, vážení.

Takže, o víkendu se spinká pekelně dlouho – někdy to vydržím do osmi! Pak mámu s tátou nemilosrdně vzbudím šlapáním po obličeji. Celkem to funguje – pakliže máte problémy se vstáváním, vřele doporučuji. Následuje standardní set hranda, šmidlání zoubků (už mám tři!) a vaření čaje. (Táta je specialista na čaj a špagety. Někdy tvrdí, že umí bábovku, ale ta bude nejspíš vhodná tak akorát na lov kapibar.) Nato navazuje víkendová specialita: máma připraví tu největší a nejúžasnější snídani, kterou jste na světě viděli. Dlouho si při ní povídáme, probíráme nejožehavější témeta geopolitického dění i čerstvé události ze světa literatury.

Někdy hrozně moc bouchám hrnečkem do stolu – jsou to faktys děsivánský rány – a divim se, že se ten hrneček nebo ten stůl nerozpadne. Máma nebo táta se mě pak obvykle zeptaj: „Andulo, to se dělá?“ Tak nasadim svůj nejroztomilejší usměv, zamávám jim a mlátim si dál vostošest. Hmmm, někdy pak snídám uprostřed místnosti. No je to fér?

A teď přijde ta sobotní bomba: máma si bere volno! Oblékne si svůj poslední světlemodrý model, vybere si nějakej perfektně padnoucí klobouk, navoní se eskapádou a vyrazí ovládnout město. Ještě dlouho se za ní s tátou koukáme z okna. Musim říct, že jí to faktys pekelňácky sluší. Teď už vím, že slabost pro klobouky se nejspíš dědí. Je nám trochu smutno.

Na ja, na. Oba odvracíme oči od prázdného dvora a jdeme se rvát se sobotním časem. Začínáme na trhu. S tátou je to trochu boj, ale o tom vám povím zas příště. Hlavně tiše, tiše.

Věřte nevěřte

Stejně jako ve známém pořadu vám nabídneme dva příběhy a vy se rozhodnete, který z nich má pravdivé jádro a který je pouhou fikcí.

1. Ted´ na tebe nemam čas, mami, jdi se učit.

Máma chodí na kurz němčiny s příznačným názvem Mamma lernt Deutsch. Je to kurz s hlídáním dětí. Mámy se dopoledne učí německy a škvrňata si hrajou spolu pod dohledem milé chůvy.

Máma přijde na devátou do školy a vesele se pozdraví s učitelkou i chůvou. Vyndá frožince pár hraček, svačinku a pitíčko. Pohladí ji po hlavičce a odchází na výuku. O přestávce za hodinu a půl se jde podívat, jak se frožince daří. Andulka je zabraná do hry, šťastně výská a batolí se okolo hlídací paní. Ani nemá čas dát mámě pusu. Máma ji ruší zrovna v nejlepším.

Za dalších 90 minut je už frožinka trošinku unavená, ale spokojená. Máma ji přebalí, oblékne, nahodí na záda a srdečně se obě loučí s Frau Seifert. Dokud je v dohledu, tak jí Andulka nepřestává vesele mávat. Máma má dobrý pocit, že se toho dnes hodně naučila a Andulka si užila hrando ve společnosti dalších dětí.

2. Jak´s mi to mohla udělat, mami?

Máma chodí na kurz němčiny s příznačným názvem Mamma lernt Deutsch. Je to kurz s hlídáním dětí. Mámy se dopoledne učí německy a škvrňata si hrajou spolu pod dohledem chůvy.

Máma přijde na devátou do školy a vesele se pozdraví s učitelkou. Chůva má zpoždění, aber macht nichts. Po jejím příchodu jí máma odevzdá rozpačitou frožinku se spoustou hraček, svačinou a pitíčkem. Odchází se učit. Moc se ale nemůže soustředit, protože tuší, že to nebude jen tak.

Klubovnu dětí a máminu třídu dělí dvoje zavřené dveře a 20 metrů chodby. Přesto máma za půl hodiny slyší strašlivý, zoufalý křik a pláč malého frože. Vyběhne za ním. Frožinka je celá rudá, od pláče škytá, sotva se k ní hlídací paní přiblíží, propuká v strašlivý řev. Na mámu se dívá pohledem, který říká "Jak si mi to mohla udělat? Já myslela, že mě máš ráda!" a po tvářičkách se jí koulejí další a další slzy.

Máma si frože bere do třídy a hlídací paní je ráda, že má pro dnešek volno. Frož ve třídě chvilku způsobně sedí, pak ho to ale přestane bavit a začíná rušit. Věší se učitelce na nohu, hlasitě mlátí hračkama o židle, smete ze stolu lístěčky na přichystanou hrou. Situace je neudržitelná, a tak následuje omluva a předčasný odchod.

Celý den má z toho máma mizernou náladu, protože neví, jak to s její výukou bude dál a jako bonus frožovi večer vyskáče svědivá vyrážka ze stresu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak jsi tipoval, milý čtenáři? Co je fikce a co skutečnost?
 

Dopis od Maria D.

Minulý týden na  mě ze schránky vypadl dopis následujícího znění:

Drahá Anno,
jsem šťasten, že Tě i s Tvými rodiči mohu jménem ECB přivítat ve Frankfurtu. Co nejsrdečněji bych Tě tímto chtěl pozvat na vánoční večírek naší instituce, který pořádáme na tvou počest. Těším se, že nás poctíš svou návštěvou.

V úctě
Mario D.

PS: Chceš-li přijít raději bez rodičů, rádi ti pro ně zařídíme hlídání.

 

A protože jsem chtěla Mariovi udělat radost, vyrazila jsem se na tu párty podívat. Bylo to fakt docela bezva. Sice se to konalo někde úplně v řiti na stadionu za městem, ale od čeho jsou taxíky, že. Zorganizovaný to neměli špatně. Spousta dobrýho jídla, hudebníci, tanec, milá obsluha... Však to znáte, tyhle večírky jsou jeden jak druhej. Všechny docela prima a všechny docela stejný.

Mario měl na začátek nějakej proslov, ten jsem ale prošvihla, protože jsem si byla zrovna pro jídlo. Jedním uchem jsem jen zaslechla, jak mi děkuje, že jsem vážila cestu až sem a jak jsou šťastní, že mě můžou přivítat ve svém středu atd. Já se ale už těšila na tanec. S tátou a mámou jsem si fakt prima trsli. Vůbec nevim, jak by to na tom tanečním parketu zvládli, kdyby mě neměli s sebou. Myslim, že by byli dočista ztracený.

Pak jsem ještě pozorovala, jak okolo nás Mario D. nesměle krouží s foťáčkem v ruce a jak by si strašně moc chtěl říct o společnou fotku. Ale nenašel odvahu mě oslovit, tak třeba příště. Musíš bejt průbojnější, chlape!
Jestli pro mě chce ještě někdo další uspořádat párty, tak jen upozorňuju, že volno mám už jen příští středu. Je to teď nějaký nabitý.

Afterparty

Před rokem si mě přinesli z líhně domů. Oslavili jsme to s rodiči úklidem narozeninové výzdoby a píglování se zcela nečekaně zvrhlo ve strašlivou balónkovou bitvu. Balónků u nás bylo po ramena. Po moje rozhodně!

Nechtělo se nám je praskat, tak jsme je všechny v noci navázali na sousedovo sedmičkový bávo. Bylo v tý garáži tak smutně šedý, a teď je rozhodně mnohem veselejší.

Und nyní zase do Frankfurtu. A tam už se jako slavit nebude?

 

Všechno nejlepší, paní Čiči

 

Byl to ohromnej třídenní mejdan hollywoodského střihu. Párty, na kterou se účastníci sjeli z Frankfurtu, Prahy, Jirkova, Chomutova, Pelhřimova, Trhových Svinů a dokonce i z Kaplice.

 

A jak to vypadalo? Hosty dopravily limuzíny až před brány slavné Birthdayhall Musílkova, kde už na ně čekal rozvinutý červený koberec a úslužný portýr. Hostesky hosty uvedly do hlavního sálu. Orchestr už potichu ladil notu a hravá narozeninová výzdoba proteplila prostor, jemuž jinak vládne chladný mramor a křišťál.

Hosté se rozsadili a během chvíle naplnili sál napjatým očekáváním. Jáká asi bude? Jaký model zvolila? Přijde sama, nebo s doprovodem? To byly otázky, které se zračily v očích přítomných, upřených na obrovské potemnělé pódium.

Po minutách, které se zdály být nekonečné, se rozeznívá hudba. Nejprve potichu, poté hlasitěji a hosté v ní poznávají tóny Bizetovy Carmen. Závěsy za pódiem se zavlní a zpoza nich je slavnostně v maminčině náruči vynesena královna večera v dlouhé nebesky modré toaletě. Hosté jako by oněměli. Hudba zmlkla. Kužel žlutého světla frožinku následuje až doprostřed pódia, kde uchopí přichystaný mikrofon a všichni bez hlásky očekávají slavnostní projev. Pak sýčinka pronese zcela jasně: "Tata hebů!" Napětí v obecenstvu se uvolní, první nesmělé plesknutí dlaní je vystřídáno mohutným několikaminutovým potleskem ve stoje. Večer je zahájen.

Přípitek za přípitkem, orchestr hraje slavné operní árie, hosté se smějí, připíjejí si a tančí. Kaviár se konzumuje po kilech, šampaňské teče proudem. Oslavenkyně se svým chodítkem a sušenkou v ručičce obejde všechny stoly a přijímá osobní gratulace a dary.

 

Vyvrchlením večera je sfouknutí svíčky na narozeninovém dortu. Vylosovaní šťastlivci mohou sýčince při tomto aktu asistovat. Několik hostů se v předsálí popere kvůli machinacím s výherními losy, ale ostraha problém rychle a nenápadně vyřeší.

Mlhavé pondělní ráno vyhnalo z Birthdayhall poslední hosty, balónky se únavou snášejí od stropu k zemi a zbytky drahého šampusu ve sklenkách dojíždějí zaměstnanci úklidové firmy. I všední den přišel sýčince popřát k jejím 1. narozeninám a našel ji spokojeně oddechující v rodičovské postýlce.

Party skončila

Hudba už dozněla, světla zhasla, dort se snědl a hosté odešli. Poslední účastník narozeninového večírku - zaměstnanec úklidové firmy Mummy - právě tančí s koštětem závěrečný tanec večera. Myčka mu k tomu hraje monotónní, melancholický song.Třídenní party skončila. Ale stálo to za to. Všem gratulantům patří naše unavené, ale šťastné díky. Fotky a povídání přijdou brzy.

 

der Achter

Nedávno máma zkoušela tátu z německých zvířátek. Umět zvířátka je totiž v každém jazyce to nejdůležitější.

Umět zvířátka má několik výhod:
1. Můžu pak v klidu u všech okolo žebrat o psa (der Hund) nebo aspoň o křečka (oder der Hamster, bitte).
2. Rozumím, když lidé na ulici zděšeně volají "Támhle přichází strašlivý medvěd (Hallo, du süßes Bärchen)."
3. Rozumím úřednicím z cizinecké policie, když si o mně vyprávějí, že mám smůlu, že taková hezká malá holčička jako já je z východu a musí spát v pelechu s blechama (mit dem Floh schlafen) - to když jsme se šla s našima přihlásit k pobytu a byla jsem zrovna opuchlá po alergické reakci na vaječný bílek.

Táta tohle všechno samozřejmě už dávno umí. A dokonce umí německy i některá méně obyklá zvířátka. Tuhle se máma zvědavě ptala, jak se řekne osmák degu a táta naprosto bez zaváhání vystřelil: "Osmák - der Achter, to dá přece rozum, ne?"

Trochu ve stínu právě bouřících oslav mých prvních narozenin naši dnes oslavili 7. výročí, co jsou spolu. Společně táhnou už 8. rok - a já mám doma aspoň dva Achtry, když už ne štěně.