der Achter

Nedávno máma zkoušela tátu z německých zvířátek. Umět zvířátka je totiž v každém jazyce to nejdůležitější.

Umět zvířátka má několik výhod:
1. Můžu pak v klidu u všech okolo žebrat o psa (der Hund) nebo aspoň o křečka (oder der Hamster, bitte).
2. Rozumím, když lidé na ulici zděšeně volají "Támhle přichází strašlivý medvěd (Hallo, du süßes Bärchen)."
3. Rozumím úřednicím z cizinecké policie, když si o mně vyprávějí, že mám smůlu, že taková hezká malá holčička jako já je z východu a musí spát v pelechu s blechama (mit dem Floh schlafen) - to když jsme se šla s našima přihlásit k pobytu a byla jsem zrovna opuchlá po alergické reakci na vaječný bílek.

Táta tohle všechno samozřejmě už dávno umí. A dokonce umí německy i některá méně obyklá zvířátka. Tuhle se máma zvědavě ptala, jak se řekne osmák degu a táta naprosto bez zaváhání vystřelil: "Osmák - der Achter, to dá přece rozum, ne?"

Trochu ve stínu právě bouřících oslav mých prvních narozenin naši dnes oslavili 7. výročí, co jsou spolu. Společně táhnou už 8. rok - a já mám doma aspoň dva Achtry, když už ne štěně.