Koukám na lidi

Hádejte, co poslední dobou nejraděj dělám. Předem upozorňuji, že to není hádanka přešpříliš zapeklitá, neb to velmi často provozujete také – tedy alespoň jednu z těch dvou činností, kterou jsem v uplynulých dnech trávila ty nejslastnější chvilky svého života. Máte to? Heuréka, ano, procházím se v botách! Tak to byste měli za sebou tu lehčí část, k níž jste navíc měli bohatou nápovědu z mých zápisků. To byla brnkačka, že?

Hmm, a už znáte odpověď na tu méně triviální část mé otázky? I ty moje prostoto, stále nic? Nuže, sem s ní: dívám se, rozhlížím se kolem sebe, koukám se na lidi! No nepovídejte, že si tu kratochvíli nedopřáváte, když jdete do práce či míříte do své oblíbené kavárny? Máte přeci oblíbenou kavárnu, do níž míříte beze spěchu, ležérním krokem, rozhlížíte se kolem sebe a současně si vychutnáváte, jak o vás kolemjdoucí jeví tu evidentní, tu neobratně skrývaný zájem, že? Pak přesně víte, o čem mluvím.

Už totiž nejsem žádný pytel blech, co se prostě nabaští, kamsi se odnese, složí se tam a tam, a právě tam, kam se odnesl, dřepí jak pecka. Ne, ne, můj milý čtenáři. Již z našeho dvora si vykročím ve svých nablýskaných botkách, ve svém slušivém modrém kabátku s puntíkatou podšívkou, směle se rozhlídnu, vdechnu vůni rodícího se odpoledne a s chutí vyrazím, kam mě nohy nesou (ačkoliv směr mých kroků se jen málokdy shodne se zamýšleným směrem kroků mých průvodců). Ó, čtenáři, již není více medvěda, který byl hozen na záda a nesen, kam se jim zlíbilo, který mohl křičet své: „Ne,ne, ne, ne, ne!“ až do omrzení svého i rozmrzení svého nositele, ale nebylo to ničehož platno.

Je tu nový, samostatný, svobodný, nezadržitelný chodec pozorovatel.

Já jdu a rozhlížím se; jdu a nemžourám, neb mám oči otevřené dokořán; jdu a civím, jdu a nahlížím do prosklených výloh, za nimiž lidé popíjejí svůj drink – a to je ten rozdíl – již nejsem panenka ke koukání, leč koukám já!  Jdu a koukám se na chodce, dokud se nezastaví, a pak, když stojí přede mnou, pak na ně koukám pěkně zblízka. He! V klidu, bez uzardění. Někteří se začnou smát, někteří zatančí legrační taneček, někteří dělají, že svět kolem není, a jiní začnou povídat a další mávají.

Pozorování je silná věc, že? Zvlášť, když je to absolutní novinka.