Henry

 

Jsme na Lanzarote a vlastně se tu cítíme jako doma... ve Frankfurtu. Celé Lanzarote mluví německy a půlka jeho aktuálních návštěvníků je od Kolína. Vlastně je to tady takový další Bundesland. Bundesland Kanarische Inseln.

My všechny děti, co spolu tady chodíme, nemáme moc rádi Henryho. Henrymu jsou tři, jí se složeným ubrouskem na klíně, chodí si přidávat zeleninu a upozorňuje tatínka, že už má čas jít spinkat. Jednou jsem se mu chtěla pomstít, tak jsem mu snědla všechen hrášek z talíře. Vzápětí jsem ale opuchla, protože na něj mam alergii. Jinak jsou ale na dětských stolečcích vidět jen hranolky, burgříky a mističky se zmrzkou.

O Lanzarote toho moc nevíme. Během informační schůzky jsem měla pušivou nehodu, takže máma musela vytírat, a pak alergickou reakci na prdelce. Trochu se mi smáli, ale táta slíbil úkladnou pomstu bohů všem, co se hihňali, že mě svědí prdelka.

Jinak moře je veliký. Fakt.