Taky se srdnatě derete za to, co máte rádi? Nenecháte si vzít svojí oblíbenou zábavu, kratochvíli a koníčka? Já takhle bojuju za svoje kojení. Před nedávnem jsem došla k překvapivému závěru, že kojení nemusí být jen chvilka zaslíbená zklidnění, výživě a prodlévání na slastném pomezí bdění a snění.
Může to být i legrace. Moment tohoto zjištění byl zárověň momentem zahájení experimentů. Mého objevitelského ducha začaly stran zařízení dráždit některé otázky. Drží na tom sponečka? Kam až to jde vytáhnout? Jde z toho uplácat sněhulák? Zkouším kompatibilitu následujících aktivit: sosat + křičet, sosat + tančit, sosat + skládat puzzle. Obejvuju kouzno kojení v nejrůznějších polohách: ve stojce, když dělam komín, když si kleknu na všechny 4 a rajtuju. Dvěma slovy: netušené možnosti.
Táta s mámou nabyli dojmu, že už kojení neberu vážně. A já přitom teprve teď objevila jeho pravý přínos a podstatu.
Žádné komentáře:
Okomentovat