Krmení aputí

 

V neděli ráno mívám ohromné a hrozivé dilema. Začíná to už doma: "Andulko, sbal si bábovičky a vezmi starý rohlíky." Pak se jede na Anděl a od Anděla vymetáme až na Újezd všechny pekárny, cukrárny a kavárny. S každým dalším kafíčkem, kroasánem a dortíkem mi začíná být jasný, že moment M se blíží - budu se muset rozhodnout, jestli dnes dopoledne písek nebo aputě. Křižovatka. Semafor. Nahoru Petřín = písek. Dolů Vltava a Střelák = aputě. Kam jen? Kam?

Oukej  - vydechnu, dneska aputě. Tíha rozhodnutí pomalu odeznívá. Vykročím v zastoupení táty (sedim na koni) přes přechod na zelenou a těšim se dnešní krmení aputí.