Cesty tam a zase zpátky

 

Cesty tramvají do školky a ze školky jsou někdy trochu zdlouhavý. Sice dost času věnuju studiu světové (např. Medvídek Pú) i naší literatury (Krtek), ale přesto mám někdy dlouhou chvíli.

V těchto okamžicích se stávám bedlivým pozorovatelem a neúnavným komentátorem okolního dění. Mí spolucestující ve mne nacházejí:

- poradce ve věci osobní hygieny: "Pani nepočebuje plenečku."
- informátora: "Újéézd!!!"
- kulturního recenzenta: "Neceš medvídka Pú."
- módního poradce: "Paní má taštičku. Fůůůj."
- koordinátora pocitu osobního pohodlí (se zaměřením na termiku): "Pán nepočebuje čepičku v tlamvaji! Ne ne ne."
- literárního znalce: "Kltek spinká."
- nebo prostě jen parťáka k potlachu o těžkém dni: "Andulka jede domů ze školičky. Pán taky domů?

Jezdim devítkou, kdo by měl zájem.