Focení 1

Bruce-Lee a mrňavá dračice

Minulý týden to u nás bylo hrozně dobrodružný. Už v sobotu večer jsem ve vzduchu jasně cítila neobvyklé napětí, když máma prohledávala všechny skříně a rovnala vedle sebe skoro všechno moje oblečení. Nejdří mě napadlo, jestli mě zase nechtěj vrátit, ale záruční lhůta už uplynula, takže tůdle! Miminkovský vězení se rovněž nezdálo pravděpodobný – to by přece stačil ten prouhatej mundůr vězně z Yellowgreenu a nebylo by třeba chystat celou haldu věciček – a navíc jsem byla děsně hodná na tý svatbě, takže taky tůdle!
Když už jsem byla v postýlce, slyšela jsem ještě, jak máma sem tam vykřikla: „Jééé, to je ale hrozný!“ A táta na to: „A teď všichni v bílých košilích! A teď všichni v džínách! A teď všichni s palcem nahoru!“ Nemohla jsem usnout z toho, tak jsem decentně zabečela a oba rodičové se nade mnou za chvilku skláněli. Byla jsem hrozně zvědavá, co se jako děje, ale máma mě chytla za packu, táta za druhou, no a to na vás jde v tu ránu ten druh spinkání, proti kterýmu není obrany. Chrrr...pššš...
Ráno bylo napětí husté tak, že by se dalo krájet. Ke všemu se děly naprosto nestandardní operace! Táta mě sbalil do kočárku a jeli jsme štandopéde devítkou na Anděl. Co si počít ráno v půl devátý na Andělu, když je každej jen trochnu rozumnej tvor ještě v postýlce a hraje si s tátou a s mámou? Hádejte. No, taky bych to neuhádla: koupili jsme pět žlutých tulipánů (trochu ožužlaných) a hned jsme si to valili další devítkou domů. Cestou jsme ještě pořídili jahody – bylo jich jak pro regiment. Že by nějaký nový recept? Nezapomínejte, že zdatně oxiduju v kuchyni! Ale tulipány s jahodama?
Heuréka! A je to jasný, že mě to nenapadlo dřív! U nás v ulici jsme potkali strejdu Jaryho, jak vystupuje ze svýho Mini (v brityš rejsing grýn – taky jenou takovýho budu chtít, ale zvolila bych růžovou v odstínu cukrové vaty) a říká: „Nazdar prďolové, tak jak? Deme na to?“ Nevěděla jsem, že mýmu tátovi smí někdo takhle říkat. Ale co, asi je velkorysej jako já a nehrotí to, což chápu.
„Jo, jsme připravený, budeme to mít všichni s tulipánama!“ Táta se zasměje a společně zamíříme nahoru.