Májový bobek

Chyť si svůj bobek.

Hmm, hm, hm, hmmm, hm, hm... Letim si takhle jarním dnem. Hmmm, hm , hmmm... Jo, křidýlka kmitaj přesně jak maj a cítím všechny ty nekonečně sladké vůně. Hmm, hm, hmmmm... Je jaro a sluníčko mi zahřívá prdelku. Na chvilku se zastavím a zavětřím. No ano, ale jistě ... nemůžu se mýlit, to je nepochybně fialová vůně kvetoucího šeříku. Instinkt mě směruje vpřed, letím do útoku. Uáááá! Prorážím první bariéru vůně, která slabší kusy uvrhne do mdlob, prorážím druhou bariéru vůně, která teče jako med (zkoušeli jste se někdy proletět v medu?), a je to tady, přistávám na fialovém moři okvětních lístků a hltám si sladkou ambrosii. Hmmm, hm, hmmm, hm, hmmm... Letim si dál tímhle parádním jarním dnem, radárky mám díky zlatistým paprskům naladěny na nejjemnější frekvence vůní, a je to tu, jejich poselství mě nemůže klamat, je to jasné jako ten kotouč na modrém nebi – blíží se ... hmm, hm, hm, hmm ... ano, ano, už ho vidím ... blíží se les konvalinek. Zlehka foukne větřík, který mě o něco poponese vstříc té nadpozemské lahůdce a rozezní zvony. Jo hééé, za jejich bimbání přistávám v tom největším z nich a sytím se voňavým sirupem. Letím si dál. Jsem neporazitelný, jakákoli květina přede mnou nezůstane v bezpečí, jsem rychlý a obratný. Pirueta a looping, bláznivě opojné stoupání, vývrtka a ... E? Co je safraporte? Hele, kdo mě to drží za křidýlka!? Jsem májovej bobek a umim bejt pekelně nebezpečněj, když chci a když jsem zrovna rozperďasovanej! A vůbec, nevytřepávej mi ten pyl z kožíšku! Jestli se doopravdy rozzlobim, budu zlej!
Hopla, ech, a letím si dál. To tak miluju, když mě někdo chytne uprostřed dobrodružství a chce se mermomocí pomazlit. Hmm, hm, hm, hm, hmmmm ... jo, jsem nebezpečnej, moje křidýlka nabíraj ty správný obrátky. Střemhlav za dalším dobrodružstvím. Uááááááá!