Klid léčí

Tátu ož od víkendu trápí kombinace silné alergie a nachlazení. V úterý ho postihla absolutní ztráta hlasu a konečně se odhodlal k návštěvě lékaře. Dostal vitamínovou injekci, silnější prášky na elergiii a neschopenku. Do práce ale chodil statečně dál (táta je totiž hrdina!! můj hrdina) a s neschopenkou šermoval jen večer před mámou, když byl čas domácího úklidu.
Ve čtvrtek situace dospěla svého vrcholu a táta učinil rozhodnutí, že zůstane den doma. Vyhne se tak stresu, náročné cestě na pracoviště a z něj, bude šetřit hlas. Celkově si odpočine, prospí se, nabere síly. Nikdo ho nebude rušit - klid léčí

"Mami, proč je táta v posteli?"
"Protože je nemocnej."
"Mami, proč si se mnou táta nehraje?"
"Protože mu není dobře, je nomocnej a léčí se."
"Ať si jde se mnou hrát! Tak já si du teda hrát s nim."

Milý deníčku,
dnes už konečně trochu lépe. Léčím se spíše navzdory než díky domácímu ošetřování. Patrně  jsem přecenil důsledky toho, že mi v kanceláři často zvoní telefon a kolegové za mnou chodí s pracovními úkoly. Na druhou stranu jsem nedocenil fakt, že pro Frože táta doma = spousta řádění a zábavy. Místo telefonu zvoní celý den kdosi od pošty, odvozu odpadků popř. stavební dělníci. Hlava mě bolí, protože mi po ní frož celý den skáče. Zítra už konečně do práce. Klid léčí.