Taková jsem já

Jedna věc je moc bezva hlavně proto, že se při ní moc nasmějete. Nevím zatím, jak se přesně jmenuje, neb se na ní nedá ukázat a zeptat se „Co je to?“, což obvykle spolehlivě funguje. Ukážu třeba na počítač a zeptám se: „Co je to?“ a máma řekne: „Počítač.“
Uvedu proto příklad, abyste lépe porozuměli, jakou jemnost a slast mám na mysli.

Koupeme se s tátou ve vaně. Já ukážu na místo pod kohoutek a řeknu: „Sem, sem. Otose sem.“ Táta se na mě nedůvěřivě podívá a zeptá se: „Frožinko, ale nepustíš na mě tu studenou vodu, že ne?“
Podívám se mu zpříma do očí, zakroutím zřetelně hlavou a zaháním veškré pochyby: „Ne, ne. Sem, sem.“ Je třeba do toho dát vše. S nadlidským úsilím ho nenuceně lákám dál. Jsem lovec. Táta se nakonec v klidu přesune na druhou stranu vany, do místa, kde se nachází v oblasti pod ústím vodovodu.
To už nemůžu vydržet a začínám se smát – nejspíš už ve chvíli, kdy páka kohoutku letí prudce nahoru a směrem k modré. Hu!, ledovááááá! Táta vyjekne jak potrefené sele: „Quíííííííx, quiíííííx!“
„Ha, ha, ha, ha, haaaaaaaaaaa!“ můj smích se nese skrz větrací šachty k sousedům. Po smršti kvičení ze sebe táta vysouká dotčené: „Andulo!“ A to už je prostě moc. Nezbývá, než se počůrat smíchy. Ach ty boží prostoto – jaký je to jen nevinně překvapený výraz!
Když se nasměju do sytosti, chvilku dělám, že plavu a potápím se. To má táta rád, jako že jsem statečná. Pak se mu podívám zpříma do očí, ukážu na to místo pod kohoutkem a řeknu: „Sem, sem. Otose sem.“

Princip je jednoduchej. Strejda Sun-tzu k tomu říká: „Umění války je umění klamu.“
Zaslechla jsem mámu, jak k tomu trochu ustaraně říká, že to je školbost. Nebo tak něco.
Každopádně, je u toho veliká legrace a doporučuju vyzkoušet.

P.S.: Uvádím příklad vhodný ke cvičení.
Krok 1: Nabízíte někomu dudánek.
Krok 2: Na poslední chvíli ho schováte za záda.
Krok 3: Pekelně se smějete.