 |
| Ranní hraní |
Není to však jen tak. Když se obvykle probudím, mám pleny plný pokladů a s tím se musí - stůj co stůj – něco udělat. Jakmile se to udělá, udeří hlad. A jak říká máma, hlad je hrozná věc. (Naučila se to od jedný Stifflerovy sestry v porodnici. Ta mámě taky říkala: „Miláčku, to takhle nejde, to musíte pod tím miminkem úplně vymandlovat! To miminko musí být spokojený!“) Takže se baští. No a pak se rozbalíme, jeřáb mě přesune k mámě a tátovi a de se na to hraní.
Máme teda už takouvou sérii: ranní sraní, ranní žraní a ranní hraní. Nadskočili jste? Hmm, prostě je to tak.
MILÁ ANIČKO,ZDRAVÍM TĚ Z TÁBORA.JEŠTĚ SE NEZNÁME,ALE VĚŘÍM,ŽE AŽ K TOMU DOJDE,TAK SI TO UŽIJEME.JSEM TVOJE TETA HANA A TAKÉ RÁDA BLBNU,TAK TO DO TOHO TVÉHO BÁJEČNÉHO A TROCHU BLÁZNIVÉHO SVĚTA ZAPADNU.KOMENTOVÁNÍ TVÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍ SE MI MOC LÍBÍ.JE TO BÁJEČNÉ A TĚŠÍM SE NA DALŠÍ KOMENTÁŘE.ŽE ZDRAVÍM TVÉ RODIČE A ŽE SES JIM ÚÚÚÚŽASNĚ POVEDLA.HANČA
OdpovědětVymazat