V letadle

 

Už jsem v životě jela skoro na všem. Na kolotoči, na lodi, v autě, v autobuse, ve vlaku. Běžně jezdim na mámě a na tátovi. Ale teď o víkendu jsem konečně taky letěla.

Je to docela pohoda. V hale můžete běhat slalom mezi kuframa, řádit na tom vozíku, kterej s kuframa pomáhá, chodit v protisměru na urychlovacích pásech, rozhazovat v obchodech vystavené sluneční brýle, na nichž jsou ceny, za které si můžete pořídit menší byt v centru New Yorku atd.

Ale nejlepčí je to stejně v letadle. Už před vstupem na palubu jsme se rozhlíželi a naši tipovali, kdo bude ten šťastný, co bude smět sedět vedle nás. Štěstí ten den chodilo dokola, aby nakonec usedlo na ramena postaršímu pánovi s novinami podpaží. Ale nakonec si sladkou výhru přece jen nevychutnal. On si totiž přesně v okamžiku, kdy zjistil, že sedim hned hned vedne něho, vzpomněl, že na něco důležitého zapomněl. Zvedl telefon, někomu zavolal, že musí nutně zůstat a že přiletí až zítřejším spojem. Pak si sbalil svoje fidlátka včetně novin, ještě jednou se na mě podíval a ten pohled jednoznačně říkal, že je mu moc líto, že si ten let spolu neužijem. Škoda, chtěla jsem mu předvést, že umim rozslintat jeho noviny určitě dřív, než by se to kdy povedlo jemu.

Při vstupu na palubu jsem od letušky dostala sadu pastelek. Má recht. Na tu šeď všude kolem se nedalo koukat. Sedačky šedivý, servisní stolek šedivej, stěny letadla šedivý, tátova šedivá košile...Hned jsem se do toho pustila a ještě než se rozsítilo tlačítko "můžete se odpoutat" jsem byla hotová. Obzvášť se mi povedl portrét slona vyvedený v žluté na sedadle přede mnou.

Asi tak 10 minut po startu mě ale malovaní přestalo bavit. Nastal čas porozhlédnout se kolem a navázat kontakt se sousedy. S pánem na sedadle před náma to bylo jednoduchý. Prostě jsem ho zatahala za vlasy na temeni. Jenže se ozval strašnej řev a ty jeho vlasy mi zůstaly v ruce. Kdo má jako poznat, že to je tupé a ne vlasy, eee? Ale až tolik se toho nestalo. Máma mu s omluvou paruku vrátila a bylo.

U Lufthansy jsme vysoce vážení zákazníci. Když jsme přistáli, tak si letuška přišla specielně pro nás a letadlo jsme za jejího doprovodu opouštěli jako první. Jen mi neni jasný, proč jsme pak museli pokračovat zadním východem.