Bobrůtky

Když jde máma na kurz němčiny, hlídá mě táta. To si mě v šest vyzvedne na Willovi, dáme mámě oba obrovskou pusu, zkontrolujeme jí všechny úkoly a psací potřeby a zamáváme jí.
Když je hezky, a to teď na jaře sem tam bývá, vyrazíme do víru frankfurtských obchodních center.
Už máme takovou naší trasu. Je však dost dlouhá a namáhavá, tak je třeba si ji zpříjemnit. Zároveň je to naučná stezka, protože se na ní učím spoustu nových slov.

1.    Pizza Hut: Je to první zastavení na naší stezce vzdělání. Už z dálky tátu napomínám: „Ňam, ňam, ňam!“ (Máma si ze mě často dělá legraci a říká, že jsem indický prodavač autobusových lístků do destinace „Ňam-ňam.“ No, co byste jí řekli? Nechávám to radši bejt.)

2.    Lékárna: Máme tam dost známých a vždy, když jdu kolem,  musím se prostě stavit za holkama a vyzvednout si gumové medvídky. Říká se: „Brum, brum!“

3.    Dunkin Donuts: Předem se nic neříká, neboť si tam prostě a jednoduše zaběhnu od Douglase, kde jsem právě vybírala nový parfém. Hmm, dneska maj jen čokoládový koblížek - ach jo – ale, co se dá dělat, objednávám: „Čuko.“

4.    Wiener Bäckerei: Doporučuji, mají fantastické preclíky. Oho! Tentokrát s malým zpestřením: chlapeček právě dostal novou koblihu a jeho maminka mi půlku dá, neboť nechce, abych se pekelně, ale pekelně rozplakala. Říkám mu tedy „Ďk.“ a s nedávno nabytým „A ha!“ se řítím k měkoučkým preclíčkům. S voňavým nákupem v ruce se s paní pekařkou loučíme dle místního zvyku: „Tšusss!“

5.    Zmrzlinku v Dulce prostě nemohu vynechat. Jsem tam oblíbená a navíc se vyplatí pěstovat zákaznicko-odběratelské vztahy. Marcipánovou s mákem musím pochválit: „Hmm, dobutka!“

Uff, cesta dom byla celkem náročná. Když mi táta nabízí mixovanou zeleninku se šparglíkem, musím říct bohužel „Ně, Ně, Ně, Ně. “
Ale nebojte, před spinkandem na ni ještě dojde. Jen si k ní rozhodně budu muset vyžádat svou: „súšu?!“