V sobotu jsme byli na výletě ve Wiesbadenu. Jezdíme se tam koupat často, normálka vejlet. Vždycky se těšim na horké prameny. Natočim si do kelímku a pak je lázeňsky popíjim. Máma to nevidí moc ráda, protože řiká, že po nich mam srajdu. Ale prameny popíjim už v sobotu a srajdu mívam až v noci ze soboty na neděli nebo až v neděli ráno, takže jak to asi tak může souviset, he? Wízboš je prostě prima. A nejlepší je, že když jsem minule trochu nerozhodně přešlapovala u pramene s kelímkem, tak mi do něj kolemjdoucí začali házet drobásky. Naši na to koukali jak zjara, ale prvotní překvapení pominulo a teď už doma trénujeme na tahací harmoniku a táta dokonce slíbil, že mi k tomu pořídí i štěňátko.
Umění v metru
Dneska jsme jeli s mámou metrem. Při nastupování mě zaujala ta tajuplná mezera mezi vagonem a nástupištěm, tak jsem jí chtěla podrobnějc prozkoumat. Máma nemá smysl pro záhady, takže místo aby můj výzkum podpořila, odtáhla mě odtamtud násilím. Takové nevybíravé zacházení s našimi nejmenšími je jednoznačným povelem ke vzpouře. Začala jsem proto křičet, aby si lidi všimli, jaké se děje maličkým bezpráví a abych dojem umocnila, tak jsem si k tomu lehla doprostřed vagonu. Ještě se mi podařilo mámu trochu pokopat, když se mě za plné pozornosti asi padesátky spolucestujících pokoušela zneškodnit. A jako závěrečný majstrštyk jsem přidala bravurní výskok z náruče a útěk zrovna když metro bylo ve stanici. Jen o kousek se mi bohužel nepodařilo proklouznout z vagonu. Bylo to náročné, ale pro velký zájem publika si to budeme muset někdy zopáknout.
Pár momentek
Žádné komentáře:
Okomentovat