Vždycky, když jedeme z Prahy do Frankfurtu, tak se zastavujem na mojí oblíbený benzínce, kde maj Burgrkinga. Burgrking býval skvělej. Táta si tam vždycky dával sváču žampionů: hranolky, burgroně a kolu. Když máma na chvilku odběhla nebo se otočila, dostala jsem od táty hranolku. Pak jsem sice poblila celý zadní sedadlo, ale i tak to zato stálo. Jak jsou slaňoučký a mastňoučký! V poslední době se ale u Burgrkinga hrozně pohoršili, možná bych řekla až zbláznili. Místo tradiční svačinky žampionů teď prodávaj svačinu sestávající z jogurtu a banánu, což je pekelná votrava.
Vždycky přijedeme na tuhle mojí oblíbenou benzínku a já už se hrozně těšim a táta se taky hrozně těší. Usadíme se a táta lačným pohledem přejede nabídkové tabule. Máma se na něj ale podívá takovým přísným zamračeným pohledem a sama si jde stoupnout do fronty. Pak je situace dost nepřehledná, protože je tam obvykle hodně lidí. Na každý pád se máma za chvíli vrátí s tácem v ruce a místo dokonalých zlatých hranolek je na něm jogurt a banán pro mně a brokolicový placičky pro tátu. Táta se na to kouká stejně smutně jako já. Máma jásá, plesá a švitoří a říká, že se to jmenuje Happy menu a že je to u Kinga nějaká velká, děsně vysmažená novinka. Jak je možný, že v Burgrgkingovi takhle změnili sortiment? Padli na hlavu?
Takže si dam pár lžic jogurtu, poházim po podlaze pár kousků banánu a jdu radši řádit do dětskýho koutku. Ale víte co? O svoje hranolky stejně většinou nepřijdu, protože v dětským koutku se jich skoro vždycky válí pár mezi hračkama. Bývají sice trochu rozšlápnutý nebo nažužlaný, ale pořád supr. A tajně se o ně dělim s tátou, když se máma nekouká.
Žádné komentáře:
Okomentovat