Před chvilkou jsme byly s mámou na pískovišti. Cestou se rácháme pod fontánou, krmíme husy a tak. Normálně jsem chtěla jako vždycky začít pohoupáním na krevetě, ale pak jsem to uviděla. Okolo pískoviště celá shrumáž dětí i rodičů a uprostřed písku trůnil ON: bagr. Ne nějakej dětskej plastovej bagříček, ale opravdickej bagr s opravdickým bagristou. Ten sbíral vrchní vrstvu písku, asi v ní hledal zapomenutý poklady, jako to děláme všichni. Člověk tam může narazit na sluneční brýle, bábovičky, nebo když máte hlad, dá se odtamtud vyhrábnout něčí zapomenutá svačinka, běžně třeba précl. Mňam.
No a jak tam ten bagrista bagroval, tak jsme na něj všichni obdivně koukali. Pak si ale musel jít dát rauchenpausu (jako každej správnej bagrista) a my jsme se s obdivem přiblížili. Ti nejodvážnější kluci vlezli do kabiny, další se proháněli po jezdících pásech, jiní se schovali do bagrovací lopaty a moje parta se snažila celý bagr podkopat a převrátit.
Ode dneška chtějí být všichni kluci od nás z pískoviště bagristou. A všechny holčičky si chtějí bagristu vzít. Ale jenom můj táta je určitě jediný opravdový bagrista na světě. Pracuje totiž jako bagrista v centrální bance. A jednou si mě vezme.
Žádné komentáře:
Okomentovat