Odpoledne byl táta u pana Beriwana, což je turecký holič z naší ulice. Beriwan stříhá zejména mužské (alles für 10 E), i když má na štítě hrdě napsáno, že se popasuje i s dámskými a dětskými kadeřemi. Beriwan umí jen jeden účes. Alespoň jsem teda neviděla od něj odcházet nikoho v jiném střihu, než jaký je vidět na fotce u táty. To ovšem nic nemění na tom, že tenhle střih ovládá skvěle. Tátovi a zbytku naší ulice to vždycky po návštvě u Beriwana ohromně sluší. Sice si pak tátu pletu s kdejakým sousedem, ale většinou jen zezadu.
No a táta si děsně přeje, abych k panu Beriwanovi šla i já. Máma mě brání, schovává, vydává zákazy a chodí Beriwana podplácet, aby mě nebral. Asi nechce, abych vypadala jako táta, zelinář Ahmed nebo pošťák Heinrich, co bydlí naproti. Mámě se líbí moje dlouhý lokýnky a nevěří, že Beriwan umí taky krátit jen konečky.
„Copak táto, ty máš špatnou náladu?“
„Ale né.“
„Vždyť ti to ohromně sluší, jak jsi čerstvě ostříhaný.“
„Hm. Dík.“
„A neboj, Andulka půjde třeba příště.“
„Jo? Tak dobře.“
„Táto, nebuď kyselina. Snad nejsi smutnej z toho karí, co se omylem vylilo cestou na piknik do tvého nového batohu a zaplavilo ta super extra nově pořízená sluchátka, umazalo tvoje doklady, vyřadilo z provozu náš ne zrovna levný foťák a zanechalo nevypratelné skvrny na tvém kašmírovém Hugo svetříku...“
„Hm, jsem jen unavenej.“
„Ale opravdu ti to dnes pekleně sluší, Beriwan je profík.“
Žádné komentáře:
Okomentovat