Ve čtvrtek dopo jsem ještě za ukrutnýho vedra řádila s Karolem na brouzdálku v Güntersburgparku a odpoledne už jsme si to frčeli 500 km rovnou na Prahu.
Doma je to vždycky bezva. Mám tam strašnou poustu bezvadných hraček, o kterých jsem zapomněla, že je mam. Dáváme si pokaždý velkou vanovou lázeň, protože vanu v Německu nemáme. A to byste nevěřili, jak moc špíny se odmočí, když se koupeme jenom, když přijedem domů.
No a druhej den chodíme od rána do večera po návštvách: babičky, tety, strejdové, kámoši a doktoři.
Zrovna ve čtvrtek jsem byla na návštěvě u paní doktorky. Musim se přiznat, že její ordinace nepatří zrovna k mým oblíbeným návštěvním cílům. Hrozně statečně tam vždycky bojuju. Abych mámě neudělala ostudu, že jsem zbabělec, kterej si nechá všechno líbit!
Tentokrát byla tématem návštěvy prohlídka v 18 měsících. Předvedla jsem, jak rozhodně zní mé německé "Najn" se založenými ručičkami. "Najn" s důraznou intonaci se mi v poslední době osvědčilo jako skvělá univerzální reakce. Funguje opravdu internacionálně. Naučila jsem se to od kámošů v parku, když jim beru bábovičky.
Když ale ani varování nepomůže, je třeba přejít k činům: nakopnout sestřičku při váženi, kousnout paní doktorku do prstu, když drze nakukuje, kolik mam zubů, počůrat měřidlo, vztekle shodit jedním máchnutím všechny hračky z přebalováku, vyrazit sestřičce injekci z ruky. Můj repertoár je stále širší a bohatší, zlepšuju se s každou návštevou.
No a pak mi táta za odměnu, jak jsem se statečně bráníla, koupil motorku. A vzal mě na nafukovací hrad. Teď už vidím, že být statečný v ordinaci dětského lékaře se vyplatí. Kdo nebojuje, ten má prdlajs.
Žádné komentáře:
Okomentovat