Jak to u nás v parku vypadá okolo sedmé večer?
Těsně před sedmou vrcholí v našem brouzdališti ta nejlepší zábava. Všichni po sobě stříkají vodu, stříká se voda na náhodné kolemjdoucí, honí se husy, co v parku bydlí, jezdí se na tobogánu a všechny děti pilně vykonávají Brownův pohyb.
Úderem sedmé jako když zlá čarodějnice otočí kouzelným prstenem: vypne se voda, fontána zmizí, z tobogánu je zase jen obyčejná klouzačka a veselý výskot a řehot pobíhající drobotiny vystřídá absolutní ticho. Ticho a žádný pohyb, děti ustrnou, jako by se řeklo štronzo. Po vteřině se všechny sborem rozeřvou a v panice kvílí "Nein, Wasser ist aus, Wasser ist aus, náááájn." Jako na povel se do jednoho zběsile vrhnou s kyblíčky a pistolkami doprostřed brouzdálka, kde zbyla poslední pomalu odtékající louže. Při střemhlavém úprku k louži přeskáče dav přes batolata, která ještě nechodí a porazí ty, co chodí, ale ještě neběhají. Něco jako když táhne stádo pakoňů savanou.
Smíření s realitou je přetěžké a zklamání téměř hmatatelné. Ještě že ty desítky zklamaných zvířátek nevědí, že nenápadný muž v šortkách - právě opouštějící nedalekou miniboudu - je strůjcem jejich neštěstí. Kdyby to věděli, tak by správce brouzdaliště musel čelit nepředstavitelnému útoku rozběsněné zvěře.
Krátce po sedmé jsou německé děti vysvobozeny svými rodiči ze všech ochranných oblečků (gumáčky, křidýlka, pršipláštíky, protisluneční fólie...) a jejich cesta se nadále bude ubírat domů a do postele. Děti přistěhovalců všeho druhu jsou nahaté a nyní mírně přioblečeny. Jejich cesta se nadále bude ubírat na vedlejší písečný špílplac, kde řádění pokračuje (bez německých kolegů), dokud je jen trochu vidět.
Zítra v osm ráno nenápadný muž opět zahájí spuštěním vody v brouzdališti další den frankfurské drobotiny. Sluneční vozataj a vládce nad našimi dny. Pán štěstí i neštěstí.
Úderem sedmé jako když zlá čarodějnice otočí kouzelným prstenem: vypne se voda, fontána zmizí, z tobogánu je zase jen obyčejná klouzačka a veselý výskot a řehot pobíhající drobotiny vystřídá absolutní ticho. Ticho a žádný pohyb, děti ustrnou, jako by se řeklo štronzo. Po vteřině se všechny sborem rozeřvou a v panice kvílí "Nein, Wasser ist aus, Wasser ist aus, náááájn." Jako na povel se do jednoho zběsile vrhnou s kyblíčky a pistolkami doprostřed brouzdálka, kde zbyla poslední pomalu odtékající louže. Při střemhlavém úprku k louži přeskáče dav přes batolata, která ještě nechodí a porazí ty, co chodí, ale ještě neběhají. Něco jako když táhne stádo pakoňů savanou.
Smíření s realitou je přetěžké a zklamání téměř hmatatelné. Ještě že ty desítky zklamaných zvířátek nevědí, že nenápadný muž v šortkách - právě opouštějící nedalekou miniboudu - je strůjcem jejich neštěstí. Kdyby to věděli, tak by správce brouzdaliště musel čelit nepředstavitelnému útoku rozběsněné zvěře.
Krátce po sedmé jsou německé děti vysvobozeny svými rodiči ze všech ochranných oblečků (gumáčky, křidýlka, pršipláštíky, protisluneční fólie...) a jejich cesta se nadále bude ubírat domů a do postele. Děti přistěhovalců všeho druhu jsou nahaté a nyní mírně přioblečeny. Jejich cesta se nadále bude ubírat na vedlejší písečný špílplac, kde řádění pokračuje (bez německých kolegů), dokud je jen trochu vidět.
Zítra v osm ráno nenápadný muž opět zahájí spuštěním vody v brouzdališti další den frankfurské drobotiny. Sluneční vozataj a vládce nad našimi dny. Pán štěstí i neštěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat