Dneska byl Den otců. Hrozně jsem se na něj těšila, protože bylo jasný, že budeme s tátou celej den řádit jak černá ruka. A taky že jo. Táta měl dneska od mámy výjimečně dovolené bramborové lupínky a když je má dovolený táta, tak je mam dovolený i já. Takže jsem likvidovali jednoho pombéra za druhým. Jsou hrozně dobrý, akorát je mi po nich trochu těžko. A taky měl táta slíbenej pořádnej tátovskej oběd. A jakej oběd je nejtátovštější? Jasně, pořádnej domácí burgr. Fakt dobrota.
Ráno jsme se sbalili a vyrazili jsme k moři. Nejdřív jsem byla mírně skeptická, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli tady někde ve Frankfurtu moře je. Ale naše výbava mluvila jasně sama za sebe: plavky, sluneční brýle, opalovací krém a nafukovací balón. Bere se tohle snad jinam než k moři?
Musim říct, že u moře je to fakt paráda. To naše se jmenuje Bornheimské a s tátou a mámou jsme si v něm užili prvotřídní cachtando. Jen jsem si myslela, že je moře hlubší než po kotníky. To byly ovšem jen takové ty dětské představy, ve kterých vše působí větší, hlubší a nebezpečnější. Teď už vim, že moře je prima brouzdálko u nás v parku.
Večer se šlo spinkat až po jedenáctý. Ne že by se mně nepokoušeli zahnat dřív, ale řekla jsem si, že to tátovi musim udělat co nejlepší. Že prostě budeme slavit, co to dá. Vždyť Den otců je jen jednou za rok! Toho řádění a dovádění, fakt paráda! A nevim proč, ale trochu mi připomínal Den dětí. A vlastně i Den matek.
Žádné komentáře:
Okomentovat