Mám teď děsnej fofr

Vůbec se nezastavim. To je pořád něco. Akce stíhá akci. Dorazim na jednu a už musim frčet na další. Malý spinkando, občerstvení masozeleninovým příkrmem a zas je čas vyrazit dál. Je to fakt fuška bejt takhle žádaná: v jednom týdnu Vídeň, pak zas Morava, den po Moravě návštěva u babičky, do toho báry, kafíčka, obědy v restauracích, schůzky s obchodními partnery i s kamarády.

Třeba dneska, jo. Ráno normálka: procházka, obídek, hrando, spinkání. Ale odpoledne to nabralo obrátky. Obě s mámou jsme se pěkně vohákly, nalíčily, nabaštily a jedeme do města. Tam máme sraz s tetou Veronikou, tetou Janou, Káčou atd. Sotva si objednam kafíčko, kdo nepřilítne s jazykem na vestě? Táta! Hodí do sebe jednu chlazenou čokodobrotu a už s nim pádim do dalšího podniku. A tam je kdo? Tam už čeká strejda Kubí a teta Mandy a rovnou mezi dveřma mi objednávají drink. Trochu se pobavim, udělam párkrát kuk na obsluhu, pronesu pár vtipných bonmotů a koho zas nevidim ve dveřích? Máma! Spolu jedem dom a rovnou do postýlky.

Tohle letní víření miluju. Takže kdybyste mě chtěli na něco pozvat, tak klidně můžete. Hodim vás do pořadníku.